Ještě generace Honzíka z Vyprávěj byla odkázána na vysoké školy zřizované ze zákona státem. V první polovině devadesátých let se jejich nabídka výrazně rozšířila především o univerzity a vysoké školy v některých regionálních centrech. Noví studenti tak mohli kromě Prahy studovat univerzitu například i ve východočeských Pardubicích, kde žila Jana s Josefem. Technických vysokých škol přibývalo ovšem podstatně méně a zájem o jejich návštěvu stále spíše klesal, i když krize s uplatněním jejich absolventů na trhu práce poměrně rychle pominula. Soukromé podnikání v oblasti vysokého školství však stále zůstávalo tabu. Zásadní změnu v tomto ohledu přinesl až nový vysokoškolský zákon. Ten přinesl řadu novinek ovlivňujících fungování dosavadních vysokých škol a jeho dopady pocítili i noví studenti. Umožnil ale také vznik soukromých vysokých škol, které se tak v České republice začaly objevovat od roku 1999 – otvíraly se tak třeba nové nabídky pro Matěje. Na jedné straně se tím znovu rozšířila nabídka vysokoškolského vzdělání a otevřela se cesta k zvýšení procenta mladých lidí, kteří mohli vystudovat některý z bakalářských nebo magisterských programů. Na straně druhé se však i v tomto oboru vyskytli podnikavci, kteří se spíše stali obchodníky s vysokoškolskými diplomy než odborníky nabízejícími kvalitní vzdělávání. Oddělit předem zrno od plev měla nově zřízená akreditační komise, která rozhodovala o tom, v kterých oborech můžou příslušné školy udělovat příslušné tituly bakalář nebo magistr. Ke schválení akreditace bylo nutné získat pro výuku mj. dostatečné množství docentů a profesorů, což výrazně podpořilo institut tzv. létajících profesorů. V řadě případů se mohlo jednat i o odborníky značně vysokého věku. Karel s Janou i Jarda Franc či Veronika se tak dozvídali, že ten či onen jejich vyučující z vysokého učení technického se objevil jako garant některého ze studijních oborů na soukromých vysokých škol, zejména pokud se jednalo o vyučující předmět s praktickým využitím. Soukromé vysoké školy přišly na scénu až poté, co pominul největší nápor silné generace počátku sedmdesátých let, takže musely zápasit o každého studenta. Navíc na sklonku devadesátých let už byla nabídka státních vysokých škol natolik široká, že si nové školy své místo hledaly přece jen obtížně. Události, U-1998-04-03; 21, „21“-1998-12-22; ČT