Počátkem roku 1998 panovala v České republice stále „blbá nálada“. Hospodářství se nedařilo, řada lidí měla pocit, že vše funguje jinak, než má, původní transformační ideály z počátků devadesátých let se jevily jako blouznivé pobláznění. Bylo jasné, že dřívější představa o České republice jako o miláčkovi Západu a premiantovi mezi státy bývalého sovětského bloku rychle brala za své. Společnost jako sůl potřebovala nějaký úspěch na mezinárodní scéně, který by dal zapomenout na malomyslnost a pocity zmaru. S 18. zimními olympijskými hrami, které se konaly v japonském Naganu, nikdo zpočátku víru na jakoukoliv podobnou událost příliš nespojoval. Zejména s olympijským turnajem – vždyť se měl stát Turnajem století, v němž se představí skutečně výkvět všech reprezentací. To se nedalo srovnat s mistrovstvími světa, kde se neobjevují hráči z nejkvalitnějších týmů kanadskoamerické NHL, protože v té samé době probíhají boje play off této soutěže. V Naganu to ovšem mělo být jinak, takže největší naděje se vkládaly celkem pochopitelně do Kanady nebo do USA, i když hvězdy z NHL obohatily i týmy evropských států včetně České republiky. Zejména Američané se domnívali, že ukážou svoji jednoznačnou dominanci. Český tým se v takové konkurenci jevil jako jakýsi sportovní trpaslík. To však české reprezentaci vedené Ivanem Hlinkou paradoxně pomohlo – nemohla prakticky nic ztratit. Boje v základní skupině také nijak nenasvědčovaly nějakému zvláštnímu úspěchu českého mužstva. Naši hráči začali poměrně jasnou výhrou 3:0 nad Finskem a 8:2 porazili Kazachstán. S tradičním silným soupeřem z Ruska však prohráli 1 : 2 a do dalšího kola postoupili z druhého místa. V prvním kole play off je pak čekal jeden z favoritů turnaje – tým USA, který překvapivě ve své skupině skončil až třetí. V utkání 18. února sice Američané vyhráli první třetinu poměrem 1:0, ale český tým dokázal góly Vladimíra Růžičky, Jaromíra Jágra a Martina Rusinského utkání otočit a jeho vítězství pečetil gólem v poslední minutě Dopita. V té době již na mnoha pracovištích v České republice hleděli fascinovaně fanoušci na televizní obrazovky nebo poslouchali rádio (utkání probíhalo v době, kdy v České republice bylo ráno) a začínali věřit na možný úspěch boje Davida s Goliášem či spíše Goliáši. Doslova hokejové šílenství ovšem proběhlo při semifinále, kde se česká reprezentace utkala patrně s největším favoritem – Kanadou i s legendárním Waynem Gretzkým v sestavě. Český tým sice vedl gólem Patery, ale na konci 59. minuty překonal fenomenálního Dominika Haška v bráně Erik Lindros a skóre bylo srovnáno. Následné prodloužení rozhodnutí nepřineslo, a tak následovala trestná střílení. To byl další galakoncert české brankáře, který za svá záda nepustil ani jeden z pokusů. Jeho protivník v brance Roy předvedl sice také výborný výkon, ale jednou přece jen kapituloval – před střelou Pavla Reichla hned v první sérii. Neuvěřitelné se tak stalo skutkem – tým z malé středoevropské země postoupil do finále Turnaje snů a týmy ze severoamerického kontinentu putovaly domů. V závěrečném duelu se Češi potkali se svým tradičním protivníkem – Ruskem. To se mohlo opřít mimo jiné o fantastického Davida Bureho, hrajícího v životní formě. Zápas probíhal v neděli 22. února a opět v něm exceloval Dominik Hašek. V utkání padla nakonec jedna jediná branka – na počátku 49. minuty ji vstřelil český útočník Petr Svoboda. Hubený náskok se Čechům již podařilo ubránit a stali se tak vítězi turnaje nabitého všemi hvězdami. V České republice proběhla doslova vlna hokejového šílenství a česká hokejová reprezentace byla doslova vzývána. Vítání nových národních hrdinů, kteří zaplašili alespoň na chvíli „blbou náladu“, se účastnilo obrovské množství fanoušků. Nechyběli mezi nimi ani někteří naši seriáloví hrdinové. Události, U-1998-02-22; Branky, body, vteřiny, BV-1998-02-22; ČT