Česká vláda se v roce 1997 nacházela ve velmi komplikované situaci. Hospodářské obtíže a problémy v bankovním sektoru si vyžádaly přijetí tzv. úsporných balíčků, což v praxi znamenalo především často dost tvrdé rozpočtové škrty například v oblasti investic. Ve společnosti se šířil pocit, který tehdejší prezident Václav Havel příznačně označil jako „blbou náladu“. Menšinová vláda přitom působila značně nekompaktně a menší koaliční partneři Občanská demokratická aliance a zejména lidovci vedení Josefem Luxem využili každou příležitost zdůraznit svoji distanci k Občanské demokratické straně (ODS). V samotné ODS sílila opozice proti předsedovi strany a premiérovi Václavu Klausovi, který byl často obviňován z používání silně autoritativních metod řízení. V průběhu roku byla ODS také vystavena kritice kvůli neprůhlednému financování, především sponzorským darům pod fiktivními jmény nebo jmény nastrčených osob. V této situaci byl i Václav Klaus obviněn ze zatajování majetku a peněz ve Švýcarsku, což se však nikdy nepotvrdilo. Krize v ODS vyvrcholila na podzim roku 1997. Na protest proti finančním skandálům spojeným se stranickou pokladnou odstoupil ministr zahraničních věcí Josef Zieleniec, považovaný za lídra protiklausovského křídla ve straně. Následně dva místopředsedové ODS - Jan Ruml a Ivan Pilip vyzvali Václava Klause k odstoupení. Předseda vlády byl přitom v tuto dobu na summitu středoevropských zemí v srbském Sarajevu. Událost byla později označena publicisty jako „sarajevský atentát“. Václav Klaus po svém návratu dokázal situaci rychle zvládnout. Z vyvolání rozvratu obvinil především média a dostalo se mu i podpory od demonstrantů. V prosinci 1997 obhájil své křeslo šéfa strany a naopak předáci protiklausovského křídla museli ODS opustit. Později založili Unii svobody. Další fungování vlády však Václav Klaus zajistit nedokázal, protože ministři za lidovce a Občanskou demokratickou alianci podali demisi. Václav Klaus sám abdikoval 30. listopadu 1997 a 17. prosince prezident Václav Havel pověřil sestavením úřednické vlády, nebo přesněji vlády odborníků, dosavadního guvernéra České národní banky Josefa Tošovského. Nový kabinet byl pak jmenován začátkem ledna následujícího roku. Vedle nestraníků v něm zasedli představitelé lidovců (výraznou roli v kabinetu hrál Josef Lux), Občanské demokratické aliance i představitelé protiklausovského křídla v ODS, kteří později působili v rámci Unie svobody. Události, U-1997-11-28, U-1997-11-29; Zprávy, X-1997-11-30; 21, „21“-1997-11-30; ČT