Zákon o státním podniku byl inspirován zákonem v Sovětském svazu, kde patřil mezi základní plody tzv. Přestavby. Měl vést především k větší nezávislosti a osamostatnění výrobních jednotek, které měly nést zodpovědnost za svoji prosperitu. Na druhé straně však zůstala zachována podřízenost nových státních podniků státnímu plánu, což jejich operační prostor výrazně omezovalo. Návrh zákona o státním podniku vyvolal v roce 1987 velké diskuse uvnitř mocenské elity, která se v názoru na jeho přínos značně štěpila. Jádrem sporu se stal především pozdější paragraf 27, který počítal s volbami ředitelů shromážděním pracovníků podniku na dobu pěti let. To se pochopitelně nelíbilo dosavadnímu podnikovému managementu, jehož mnozí členové se obávali vlastního neúspěchu při hlasování. Upozorňovali, že systém voleb ředitelů silně zkomplikuje racionální vedení podniků, protože se vedoucí pracovníci budou vyhýbat nepopulárním krokům, které by mohly ohrozit jejich zvolení či případně znovuzvolení. Přesto byl zákon přijat a v účinnost vstoupil již k 1. červenci roku 1988. A na jeho základě také skutečně začaly probíhat první volby ředitelů. I Zákon o státním podniku, přestože vnášel do českého a slovenského prostředí mnoho nových prvků, však zůstával do značné míry na půli cesty. Změny, ke kterým došlo již v závěru následujícího roku nakonec rychle vedly k naprostému převratu hospodářských poměrů. I v této situaci si ale mnozí představitelé dosavadního managementu věděli rady a jejich pozice v podnicích, ohrožená těžko odhadnutelnými výsledky voleb, se tak spíše upevnila.Vysílá studio Jezerka; Hospodářský zápisník, HZ-1987-11-11; ČST