Ronald Reagan, který formoval USA prakticky celá osmdesátá léta, už nemohl po dvou volebních obdobích ve funkci prezidenta znovu kandidovat, ale o jeho pověst se mohl opřít republikánský kandidát a dosavadní Reaganův viceprezident George H. W. Bush (nar. 1924). Ten v republikánských primárkách jasně porazil kansaského senátora a mluvčího republikánské menšiny v Senátu Boba Dolea i televizního kazatela Pata Robertsona a mohl se klidně soustředit na samotný zápas s demokratickým kandidátem, kterým byl guvernér z Massachusetts Michael Dukakis. Ten v demokratických primárkách porazil i nejvážnějšího konkurenta, pravidelného účastníka klání o prezidentského kandidáta v Demokratické straně, levicově orientovaného reverenda Jesse Jacksona. G. H. W. Bush ve své kampani zdůrazňoval odhodlání pokračovat v Reaganově politice a opíral se o dobře fungující ekonomiku i o stoupající image USA v zahraničí. Svého konkurenta prezentoval jako přílišného liberála a levicově orientovaného politika, který by nedokázal být dostatečně silným a charismatickým vůdcem. Za kandidáta na viceprezidenta Bush vybral senátora z Indiany Dana Quaylea z mladší generace republikánských politiků. Ten sice nevynikal inteligencí ani zkušenostmi, ale zato vizuálně ztělesňoval úspěšného mladého Američana se vším všudy. Duo Bush – Quayle nakonec dokázalo udržet prezidentský post v rukou republikánů. Jejich vítězství ovšem již nebylo tak drtivé jako Reaganovy triumfy, i když ho lze označit za přesvědčivé. Dukakis zvítězil kromě svého domovského Massachusetts například ve Wisconsinu, Washingtonu, Oregonu nebo New Yorku, ale Bush získal nakonec na svou stranu skoro čtyřnásobek volitelů. Reaganovská politika tak mohla pokračovat i v dalším desetiletí.Televizní noviny, TN-1988-11-09; ČST