Jednalo se o poslední sjezd Komunistické strany Československa jako oficiálně uznané vládnoucí složky společnosti. I když se nesl v podobném rétorickém duchu jako dva předchozí sjezdy, nejbystřejší pozorovatelé již cítili závan nové atmosféry spojené s procesem Přestavby šířené ze Sovětského svazu Michailem Gorbačovem a jeho spolupracovníky. Jako poslušná vazalská organizace se KSČ a její vedoucí představitelé k projektu Přestavby hospodářství i společenského mechanismu formálně nadšeně přihlásila, ale bylo zřejmé, že starým, osvědčeným aparátčíkům, které do jejich funkcí většinou vynesly čistky na přelomu šedesátých a sedmdesátých let, nejsou nové tendence nijak příjemné. Dobře věděli, že jakékoliv zásadnější změny ohrožují především jejich posty, které hodlali vytrvale bránit. Celý projekt Přestavby hodlali pokud možno omezit jen na hospodářskou oblast. Měla se podle jejich vize změnit na jednu z četných reforem směřujících k „intenzifikaci ekonomiky“ a důsledně se vyhýbajících politice. Dávali přitom stejně jako představitelé východoněmecké SED najevo, že jejich loajalita k Sovětskému svazu nesahá tak daleko, aby si kvůli rozmarům nového generálního tajemníka podkopali vlastní pozice. Na druhou stranu ale dobře věděli, že si nejsou bez sovětské pomoci schopni svou vládu dlouhodobě udržet. Personální změnu v nejužším vedení KSČ však sjezd nepřinesl. Výměna stráží měla proběhnout až v následných letech, a tak zatím zůstalo vše při starém. Přestavba sice u staré gardy vyvolala jisté pochyby, ale pravděpodobně ani jeden ze staronových členů předsednictva ÚV KSČ netušil, že začal definitivní soumrak jejich moci. Vždyť toho už přece tolik přežili! Starý Franc měl ale už od zvolení Michaila Gorbačova neblahé tušení, a to se začalo rychle naplňovat.Televizní noviny, TN-1986-03-29; Československý filmový týdeník 1986/15; ČST; Krátký film