Československá akademie věd se jen pomalu vzpamatovávala z těžkých ran, které jí zasadily normalizační čistky na počátku sedmdesátých let a obnovený dohled komunistické strany nad základním výzkumem. Nevalný stav národního hospodářství vedl k výraznému zesílení snah o upřednostnění aplikovaného výzkumu a i Československá akademie věd byla nucena především k úzké spolupráci s průmyslovým sektorem. Velmi často tak byli čeští výzkumníci nuceni vymýšlet různá technická a technologická vylepšení v zásadě zastaralých zařízení, která i při využití veškerého umu a kreativity nebyla schopna produkovat zboží uplatnitelné na náročnějších zahraničních trzích. Ve velké krizi se potácela i naprostá většina společenskovědních ústavů. Vedoucí posty v nich stále drželi různí političtí agitátoři bez skutečné odborné akribie a celková produktivita mnohých akademických pracovišť byla katastrofálně nízká. S nástupem nového předsedy Československé akademie věd však někteří odborníci spojovali určité naděje na alespoň částečné zlepšení poměrů. Biochemika a ředitele Ústavu molekulární genetiky Josefa Římana (nar. 1925), který nastoupil na post šéfa ČSAV po zemřelém elektrotechnikovi Bohumilu Kvasilovi, provázela pověst velmi schopného odborníka. Za jeho nejvýznamnější přínos světové vědě se dodnes pokládá odkrytí překladové RNA závislé aktivity reverzní transkriptázy a přítomnosti speciálních hostitelských kyselin a proteinů v retrovirech. Značný ohlas měly i jeho výzkumy v oblasti onkovirů. V nejužším vedení Akademie působil již od počátku osmdesátých let, kdy se stal jejím místopředsedou. Ve funkci předsedy ČSAV se Josef Říman skutečně zasadil o jistou „oblevu“ a částečné oživení výzkumné činnosti v této instituci. Hodně k tomu ovšem přispěla i měnící se společenská atmosféra v epoše tzv. Přestavby. Josef Říman zůstal předsedou Československé akademie věd do roku 1989, kdy rezignoval.Televizní noviny, TN-1985-12-28; Křeslo pro hosta: Akademik Josef Říman; ČST