Československá hokejová reprezentace si v první polovině osmdesátých let zvykla na pozici věčně druhého. Sovětská sborná naopak prožívala své vrcholné období a shromažďovala jednu zlatou medaili za druhou. Jubilejní padesáté mistrovství světa se však konalo na domácím ledě v Praze, což skýtalo českým a slovenským hokejistům určitou výhodu. V základní části nejdříve Československo bez větších problémů a vysokým rozdílem porazilo mužstva Finska, Německé demokratické i Německé spolkové republiky. Pak si však vybralo slabou chvilku v utkání s USA, kterým podlehlo 1:3. S Kanadou v základní části tým vedený trenérem Luďkem Bukačem remizoval 4:4 a se Švédy si poradil vysokým skóre 7:2. Poté přišla očekávaná poměrně vysoká porážka od Sovětského svazu v poměru 1:5. Přesto vstupovali českoslovenští reprezentanti do finálových bojů se vztyčenou hlavou. Již prvním jejich soupeřem byl 29. dubna opět sovětský tým vedený legendárním trenérem Vjačeslavem Tichonovem. Doslova hrůzu budila jeho první pětka ve složení Kasatonov, Fetisov, Larionov, Krutov, Makarov. Obrovskou silou byla i trojka Vasiljev, Bykov, Chomutov. Československé mužstvo se však vypnulo k nevídanému výkonu. V první třetině se tým ujal vedení brankami Vladimíra Růžičky a Dušana Paška. Doslova divy v brance předváděl brankář Jiří Králík, který poprvé kapituloval až ve třetí třetině před střelou Chomutova. Další gól se však již sovětskému týmu přes mohutný nápor vsítit nepodařilo, a tak mohla radost Čechů a Slováků naplno propuknout. Porážku sborné veřejnost vnímala jako vítězství odvážného Davida nad Goliášem a cenila si ho snad ještě více než vítězství na celém turnaji. I to však dokázal československý tým vybojovat, když v následných zápasech nejprve doslova rozstřílel USA poměrem 11 : 2 a nakonec zvládl i infarktové utkání s Kanadou, které díky gólu ze závěrečných minut vyhrál 5 : 3. Sovětský svaz nezvládl ani utkání s Kanadou, s níž prohrál 3 : 1 a musel se v Praze spokojit pouze s bronzem. Závěrečný ceremoniál se pak proměnil v protisovětskou demonstraci a sborná byla vypískána. Nadšení zejména mužské části rodiny Dvořákových neznalo mezí.Televizní noviny, TN-1985-05-03; ČST