Často se říkalo, že vláda, která v Čechách zdraží pivo, je odsouzena k hořkému pádu. Přesto na podzim roku 1984 k tomuto kroku režim sáhl. Ceny piva vzrostly poměrně výrazně zejména u značkových dvanáctistupňových piv jako byl budějovický Budvar, slovenský Zlatý bažant nebo plzeňský Prazdroj. U nich povyskočily o celkem 2,40 koruny za litr. Zároveň ovšem stoupla i cena nealkoholického piva (značka Pito) a podražily i mnohé džusy, limonády, minerální vody či sirupy. Cena čtvrtlitrové láhve Coca-coly například stoupla o 20 haléřů a cena Pepsi-coly dokonce o 90 haléřů. Plechovka pomerančového džusu o váze 430 gramů byla dražší dokonce o 2 koruny 60 haléřů. Úplně nejvýrazněji se vzestup cen projevil u sirupů, jejichž láhve o hmotnosti 900 gramů stály víc o 3 až osm korun (podle druhu). Zdražení se vyhnuly prakticky pouze mošty a nápoje v prášku, nerostly ani ceny sifonových bombiček používaných na domácí výrobu sodovky. Zvýšení cen piva bylo odůvodňováno skutečností, že k jejich změně nedošlo již od roku 1968, přestože ceny zemědělských surovin i energií zřetelně stouply. Představitelé vlády navíc poukazovaly na mimořádně vysokou spotřebu zlatavého moku (pohybovala se až na úrovni 148 litrů na osobu a rok) a na stále rostoucí přesun spotřebitelského zájmu k vysokostupňovým pivům, což se jevilo velmi nevýhodné i ze zdravotních důvodů. Těmi však šlo jen obtížně argumentovat v případě značné části nealkoholických nápojů. V jejich případě se proto hovořilo o nutnosti snižovat dotace maloobchodních cen jednotlivých výrobků. Jako příklad uváděl ministr-předseda Federálního cenového úřadu Michal Sabolčík sirup Lesní směs, který se prodával dosud za pět korun a jehož cenu stát dotoval dalšími deseti korunami. Zvýšené náklady zejména rodin s dětmi měl kompenzovat růst některých příspěvků, mírně se zvýšila i část důchodů. Zdražování celkem pochopitelně vyvolalo pověsti o zvýšení cen dalších základních potravin jako mouky či cukru. Ty ovšem vládní představitelé rezolutně odmítali. Přesto se někteří pro jistotu těmito produkty předzásobovali, protože si dobře pamatovali, jak věrohodná jsou podobná ujišťování z úst komunistických představitelů. Ale k pádu vlády nedošlo – čeští a slovenští občané jen brblali a nadávali po hospodách či ve frontách. Stále se většině z nich vedlo příliš dobře na to, aby se odhodlali k nějaké razantnější akci.Televizní noviny, TN-1984-10-12; ČST