Po druhé světové válce se nemalému počtu nacistických zločinců podařilo uprchnout před spravedlností do Jižní Ameriky. Často se přitom mohli opřít i o pomoc některých důstojníků západních mocností, kterým předali zajímavé a cenné údaje. Mezi uprchlíky nechyběl ani bývalý velitel gestapa ve francouzském Lyonu Klaus Barbie, který pro své brutální zacházení s vyslýchanými získal vše říkající přezdívku Lyonský řezník. Osobně třeba mučil jednoho z hrdinů francouzského odboje Jeana Moulina. Právě Barbie byl také zodpovědný za deportaci 44 židovských dětí ze sirotčince v Izieu. Po válce se skrýval v Bolívii, kde ho také v roce 1971 vypátrali lovci nacistických zločinců. Dokud v Bolívii panovaly vojenské vlády, neměl se Barbie čeho obávat. V závěru roku 1982 však nastoupil v La Pazu civilní kabinet, který se rozhodl vydat devětašedesátiletého Lyonského řezníka do Francie, kde byl zrovna z válečných zločinů obviněn poválečný pařížský policejní prefekt, bývalý poslanec a ministr Maurice Papon. Stejně jako v Paponově případě se soud s gestapákem z Lyonu vlekl řadu let. Během procesu přitom Barbie odhalil množství nacistických konfidentů z řad francouzské společenské elity. Nakonec byl v roce 1987 Barbie odsouzen za válečné zločiny k doživotnímu vězení. Čtyři roky po rozsudku zemřel ve věznici na leukémii.Televizní noviny, TN-1983-02-05; TN-1983-02-06; TN-1983-02-07; ČST