Již od druhé poloviny padesátých let putovali do rozvojových zemí z Československa montéři a různí specialisté, kteří se zde podíleli na budování různých podniků, pomáhali při organizaci zdravotních služeb, zkoumali geologické složení země apod. Pro většinu z nich se jednalo o příležitost k dobrému výdělku ve valutách, za které doma mohli nakupovat v Tuzexu tolik žádané západní zboží. Koneckonců i jeden z hrdinů seriálu Vyprávěj se v nové sérii vypraví do Afriky za výdělkem. Pobyt v zahraničí, zejména v zemích sužovaných občanskou válkou, však s sebou nesl i porci nebezpečí. Nejrazantněji se o tom přesvědčili českoslovenští technici, kteří v bývalé portugalské kolonii Angola v městečku Alto Catumbela pomáhali s rekonstrukcí místní továrny na zpracování eukalyptového dřeva a na výrobu celulózy a papíru. 12. března 1983 totiž komplex přepadly jednotky protivládního hnutí UNITA vedeného Jonasem Savimbim a odvlekly odtud do zajetí 66 československých občanů včetně dětí a žen. Savimbi chtěl nátlakovou akcí donutit Československo přerušit jeho podporu vlády v Luandě a uznat Savimbiho jako rozhodujícího hráče v místní občanské válce. Zajatce čekal strastiplný, 1300 kilometrů dlouhý pochod buší a poté uvěznění v táboře Jamba v jižní části Angoly. Posledních 20 vězněných mužů bylo propuštěno až 23. června 1984. Sovětský svaz údajně navrhoval řešit situaci zásahem kubánských ozbrojených sil rozmístěných v Angole, ale československá strana s ohledem na životy zajatců raději volila velmi složitou a dost zdlouhavou cestu diplomatických vyjednávání. Proti Angole byla situace v Libyi, kam jeden z hrdinů Vyprávěj odcestuje, přece jen o poznání klidnější. Peníze se tam daly vydělat také a nejspíš i větší.Televizní noviny, TN-1983-03-18; Kronika našeho života 1983; ČST