Ani na počátku osmdesátých let nepanoval na Blízkém Východě pokoj. Ohniskem neklidu se stal především Libanon, kde žilo v uprchlických táborech množství Palestinců. Na jeho jihu se dokonce dalo hovořit o neformálním palestinském státě, v němž dominovala Organizace pro osvobození Palestiny (OOP). Operovaly tu také jednotky syrské armády. Izraelci reagovali na vzniklou situaci opakovanými útoky na jižní Libanon, na což Palestinci odpovídali dělostřeleckým a raketovým bombardováním některých příhraničních izraelských měst. Izrael zároveň připravoval plány na invazi do jižního Libanonu a pouze čekal na vhodnou záminku k této akci. Ta se naskytla v podobě vraždy Šlomo Argova, izraelského velvyslance ve Velké Británii. Nijak přitom nevadilo, že k provedení atentátu se přihlásila Revoluční organizace Fatáh, vedená Abú Nidalem, konkurentem šéfa OOP Jásira Arafata. Izraelské síly se prostě rozhodly proti OOP tvrdě zaútočit, a proto izraelské letectvo zaútočilo na vybrané cíle v Bejrútu a na palestinské uprchlické tábory. Po této přípravě přikročily jednotky židovského státu k pozemní invazi, jejíž plány nesly název operace Mír pro Galileu. Izraelská armáda v boji se syrskými jednotkami mj. dobyla města Tyre a Sidon a oblehla Bejrút. Izraelské letectvo získalo jednoznačnou převahu nad syrskými protileteckými sílami, jejichž systém byl prakticky vyřazen z provozu. Výsledkem války bylo zastavení ostřelování Izraele z libanonského území a stažení většiny palestinských vojáků z Libanonu, nedošlo však k zničení jádra bojovníků Organizace pro osvobození Palestiny. V rozporu s původní mírovou dohodou obsadila izraelská vojska i západní část Bejrútu. Velké kontroverze vyvolal brutální útok libanonských křesťanských Falang, bojujících na straně Izraele, na palestinské uprchlické tábory Sabra a Šatíla, při kterém došlo k masakru civilistů. Sovětský svaz i jeho satelity včetně Československa ve shodě se svou dlouhodobou politikou na Blízkém Východě izraelský útok na Libanon tvrdě odsoudily a označovaly izraelský postup za barbarský.Svět 82; ČST