I na počátku osmdesátých let byla řada druhů zboží, které se muselo pracně shánět. Některé předměty byly nedostatkové dlouhá desetiletí jako třeba čočka nebo telecí játra, u jiných se jednalo o občasné vlny výpadků v zásobování. Opakovaně se třeba vracely problémy s dodávkami toaletního papíru a v průběhu celých osmdesátých let se situace spíše zhoršovala. Speciálně o toaletním papíru muselo v roce 1988 jednat i předsednictvo ÚV KSČ. K výrobkům, které se špatně sháněly, patřily i baterie, monočlánky a zejména bombičky do sifonových láhví. Výroba sodovky v sifónových lahvích byla přitom v sedmdesátých a osmdesátých let velmi oblíbená a příslušná láhev snad nechyběla v jediné domácnosti na velkých sídlištích. Jenže když pak chtěli lidé vyměnit vyprázdněné bombičky za naplněné kysličníkem uhličitým, nastal problém – bombičky prostě nebyly. A leckdy se ukázalo jako marné objíždění různých lokalit a zkoumání, jestli se nepodaří náhodou narazit na nějaký zázračný zdroj, který nevyschl a nevyschne. Sifonová láhev musela zůstat nevyužitá, dokud se někomu nepoštěstilo bombičky sehnat. Jiný případ představovala zelenina. Nejen, že její sortiment v obchodech byl doslova minimální, i její dodávky leckdy vázly. V některých týdnech však byl trh naopak zavalen rychle hnijícími přebytky, které nikdo nechtěl. Sehnat kvalitní zeleninu chtělo obvykle dobrého známého v příslušném obchodě. Zelináři také věděli o významu své pozice a i vzhledem ke své možnosti šikovně manipulovat třeba s kvalitou zboží se mnozí z nich vyšvihli mezi velmi bohaté občany. Mnozí lidé si však raději oblíbené druhy zeleniny vypěstovali u chat či chalup. Dvořákovi v tom budiž zářným příkladem.Aktuality, A-1982-02-08; Československý filmový týdeník, 1982/31; ČST; Krátký film