Svaz československých spisovatelů fungující v období tzv. normalizace měl se svým předchůdcem z předchozího desetiletí pramálo společné a jasně se to projevilo i na jeho druhém sjezdu, který proběhl v září 1982. Jestliže na II. sjezdu Svazu československých spisovatelů v roce 1956 se objevily některé odvážnější hlasy a Jaroslav Seifert nebo František Hrubín tam požadovali více tvůrčí svobody a IV. sjezd organizace v roce 1967 se nesl přímo v duchu vzdoru proti tehdejšímu stranickému vedení, sjezd normalizované a nově vybudované organizace z počátku let osmdesátých přinesl akorát nudu, připomínající atmosféru tehdejších stranických zasedání a schůzí. Ostatně na prvním dni sněmování nechyběly stranické špičky v čele s premiérem Lubomírem Štrougalem. Jednání si nenechal ujít ani pověstný vedoucí oddělení kultury ÚV KSČ Miroslav Müller, jinak píšící špatné humoristické romány pod pseudonymem Miroslav Kapek. Jednání probíhalo pod ukázkově fádním heslem Literaturou za mír a socialismus a naprostá většina příspěvků víceméně rozváděla různé ideologické fráze. Ve funkci sjezd potvrdil předsedu svazu Jana Kozáka. Účastníci také poslali dopis ústřednímu výboru KSČ. Nejednalo se však ani náhodou o nějaký protest. Naopak výňatek z dopisu otištěny v Rudém právu končil příznačně: „Ubezpečujeme Vás, drazí soudruzi, že i v dalších letech své tvůrčí práce, při plnění úkolů generální linie XVI. sjezdu naší Komunistické strany Československa, dáme všechny své síly a schopnosti k rozvoji ideové, umělecky působivé literatury a marxistické literární kritiky, tedy tvorby sloužící novému rozkvětu naší socialistické společnosti.“ Těžko říct, koho podobný závazek zajímal, většinu hrdinů našeho seriálu však rozhodně ne, zrovna tak jako nečetli romány předsedy Kozáka.TN-1982-03-09 ; A-1982-03-09; ČST