Na světových šampionátech ve fotbale v sedmdesátých letech (1974 a 1978) československý tým chyběl, přestože se mu v tomto desetiletí podařilo vybojovat titul evropských šampionů. Není proto divu, že s účastí na mistrovství světa ve Španělsku v roce 1982 byla spojována velká očekávání. Československo na závěrečný turnaj postoupilo z druhého místa ve Skupině 3, kterou vyhrál Sovětský svaz. Třetí nepostupové místo ve skupině obsadila reprezentace Walesu, která sice měla stejně bodů jako Československo, ale horší skóre i vzájemnou bilanci (v Cardiffu Wales vyhrál 1:0, v Praze zvítězilo Československo 2:0). Dá se tedy říct, že do Španělska se tým probojoval „s odřenýma ušima“. Přesto se postup ze Skupiny 4 nejevil jako zcela nereálný. Jejími favority ovšem byla Anglie společně s Francií. Naopak jako jednoznačný outsider se jevil tým Kuvajtu. Jenže úvodní utkání československého mužstva právě s tímto fotbalovým trpaslíkem jasně ukázal, jak limitované jsou možnosti týmu vedeného trenérem Jozefem Venglošem. Československo s Kuvajtem pouze remizovalo, když jediný gól našeho týmu vstřelil Antonín Panenka z penalty. Následující zápas s Anglií byl vcelku jasnou záležitostí a českoslovanský tým ostrovanům podlehl 2:0. Přesto ještě nebylo vše ztraceno. Rozhodovalo nakonec poslední utkání ve Valladolidu s Francií. Mužstvo galského kohouta sice vedlo od 66. minuty, ale v 84. minutě dokázal srovnat z penalty opět Antonín Panenka. Náš tým se sice ještě vypjal k jistému náporu, ale na výsledku se nic nezměnilo a československé mužstvo k velké lítosti fanoušků, včetně mužské části rodiny Dvořáků, putovalo domů. Jen na televizních obrazovkách pak mohli pozorovat závěrečná klání, z nichž vítězně vyšla Itálie, která ve finále porazila Spolkovou republiku Německo 3:1.Kronika našeho života 1982; Branky, body, sekundy, BBS-1982-06-20; ČST/Krátký film; ČST