Těžko se asi nejde výraznější postava (západo)německé politiky osmdesátých a devadesátých let než dlouholetý kancléř Helmut Kohl (nar. 1930) reprezentující křesťanské demokraty (CDU). Jeho kariéra však začala podstatně dříve. Do CDU vstoupil již jako středoškolák v roce 1946. Po studiu práv, historie a politologie začal pracovat jako manažer a v roce 1960 byl zvolen za člena městské rady v Ludwigshafenu. Jako předseda zemské CDU v Porýní-Falci se po úspěšných volbách v roce 1969 stal ministerským předsedou této spolkové země. Již roku 1973 se stal předsedou CDU v celé Spolkové republice Německo a o tři roky později také vedl uskupení CDU/CSU do voleb, v nichž získal tento blok 48,6 % všech hlasů. I přes výhru však vládu nakonec sestavili sociální demokraté (SPD) s FDP. V čele kabinetu stál sociální demokrat Helmut Schmidt. Kohl opustil post premiéra Porýní-Falce a stal se vůdcem opozice CDU/CSU ve Spolkovém sněmu. Při dalších volbách vedl blok CDU/CSU šéf CSU a bavorský premiér Franz Joseph Strauss, který však proti koalici sociálních demokratů a FDP neuspěl. Spojenectví mezi sociálním demokraty a FDP ovšem nebylo bezproblémové a jednoznačně se to ukázalo na podzim roku 1982. Zatímco FDP usilovala o větší liberalizaci pracovního trhu, sociální demokracie setrvávala na svých tradičních postojích. Roztržka nakonec vyústila v pád vlády Helmuta Schmidta a vznik nové vládní koalice CDU/CSU a FDP, v jejímž čele stanul Helmut Kohl. S obratem FDP ovšem řada poslanců Spolkového sněmu nesouhlasila. Helmutu Kohlovi se však podařilo v roce 1983 vyvolat nové volby, které podpořily vládní koalici CDU/CSU a FDP. Helmut Kohl nakonec post kancléře udržel až do roku 1998. Ve své funkci se orientoval na podporu evropské integrace a úzce spolupracoval zejména s francouzským prezidentem Françoisem Mitterandem. Zároveň patřil mezi stoupence reaganovské politiky vůči Sovětskému svazu. Nebránil se ale různým jednáním se svým východoněmeckým protějškem Erichem Honeckerem a v roce 1987 dokonce došlo v SRN k prvnímu oficiálnímu setkání mezi hlavami obou částí Německa. V druhé polovině osmdesátých let SRN prožilo období konjunktury a posilování svého vlivu v Evropě i ve světě. Jakýmsi symbolickým završením této éry bylo opětovné sjednocení Německa. I jako kancléř-sjednotitel získal Kohl obrovskou popularitu, což potvrdily i volby v roce 1990. U moci se dokázal udržet i po dalších volbách v roce 1994, jeho moc však už byla značně oslabena, protože sociální demokraté disponovali většinou ve Spolkové radě. O čtyři roky později pak ukončila Kohlovo působení na postu kancléře tvrdá volební porážka, po níž se jeho nástupcem stal sociální demokrat Gerhard Schröder. Později Kohlův politický důchod značně ztrpčila aféra ohledně neprůhledného financování CDU v době jeho předsednictví ve straně. Oficiální tisk v Československu do roku 1989 pochopitelně líčil Helmuta Kohla obvykle v těch nejčernějších barvách, i když snad ještě horší pověst měl ochránce sudetoněmeckých Němců a dlouholetý bavorský premiér Franz Joseph Strauss. Přesto byl Helmut Kohl v Praze již v lednu 1988 na oficiální návštěvě. Přitažlivost německé hospodářské síly se už tehdy nedala jen tak přehlížet.TN-1982-10-04; Svět 1982; ČST