Vládnoucí režim se i v sedmdesátých a osmdesátých letech neustále snažil zdůrazňovat svoji péči o modernizaci hospodářství, o jeho automatizaci. Velkou pozornost přitom věnoval stavebnictví, už proto, že právě masivní bytová výstavba a budování infrastruktury fungovaly přinejmenším v sedmdesátých letech jako stabilizující prvek celé společnosti. K heslům doby patřilo mimo jiné zprůmyslnění stavebnictví a maximální mechanizace tohoto oboru. Stejně tak zprůmyslnění a mechanizace měly změnit i zemědělství, do kterého rovněž plynuly velké investice. Dávno pryč byla doba, kdy se práce v zemědělství jevila jako naprosto druhořadá a tisíce mladých odcházely za lepším výdělkem do průmyslových podniků. Naopak, zejména některá jednotná zemědělská družstva se mohla v období tzv. normalizace chlubit dynamickým rozvojem a velmi dobrými platy svých zaměstnanců. Novým trendům se samozřejmě muselo přizpůsobit i školství, kde se stále kladl důraz především na výchovu učňů. Měli z nich však vyrůst zaměstnanci, připravení obstát v totálně zindustrializovaném světě, kde řemeslnickou dovednost nahradí ovládání těžkých strojů i s určitými prvky automatizace. Proto také vznikaly i nové učební obory, zdůrazňující technickou výchovu. Naštěstí se Honzík i přes určité problémy učil natolik dobře, že si opravdu nemusel vybírat mezi strojníkem pro stavební stroje nebo operátorem zemědělské techniky se zaměřením na živočišnou výrobu. I když ho technika lákala, chtěl ji přece jen dělat na trochu jiné úrovni.ČSFT 1981/23; Krátký film