Uhlí zůstávalo i na počátku osmdesátých let zcela klíčovou surovinou, jejíž význam jenom podtrhly události spojené s velkou energetickou krizí na sklonku sedmdesátých let. Vedle černého uhlí se ve velkém těžilo a využívalo i uhlí hnědé, především v Severočeském hnědouhelném revíru. Právě v jednom z tamějších dolů, dolu Pluto v Záluží u Mostu došlo počátkem září 1981 k obří důlní katastrofě, která si vyžádala desítky lidských životů z řad horníků i příslušníků Báňské záchranné služby. Nejpravděpodobnější bezprostřední příčinou katastrofy byl výbuch vysušeného hnědouhelného prachu, ke kterému došlo při likvidaci ocelové výztuže chodeb, která sloužila k pásové dopravě uhlí z revíru. Oficiálně však byla jako hlavní příčina označen výbuch důlních plynů. Podle některých horníků se na neštěstí podepsalo také dlouhodobé nedodržování bezpečnostních servisů a neustálá honba za rekordy a překračování plánu těžby. V dolu tak fárali horníci i za situace, kdy záchranáři hasili požár. Vyšetřování bezprostředně po tragédii nakonec nevedlo k žádnému trestu za případné pochybení. V roce 2001 se celou kauzu znovu pokusil otevřít Ústav pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu, ale vrchní státní zastupitelství jeho žádost odmítlo.A-1981-09-04 (Šolc); ČST