Sjezdy KSČ se staly v 70. a 80. letech snad ještě nudnější podívanou a jejich usnesení ještě únavnější četbou než tomu bylo v desetiletích předcházejících. Spíše než o nějaké skutečné jednání rozhodujícího mocenského orgánu se jednalo o jakýsi rituál plný bezobsažných frází. V rozhodujících orgánech jako bylo předsednictvo ÚV KSČ nebo na postě generálního tajemníka nedošlo ve srovnání s předchozím, XIV. sjezdem KSČ z roku 1971 k prakticky k žádným závažným změnám, pouze z předsednictva zmizel již těžce nemocný, odstavený bývalý prezident Ludvík Svoboda. Hodně se na sjezdu mluvilo o vědeckotechnickém pokroku, o nutnosti prosazování vědeckého světového názoru proti idealismu apod. Velmi pozitivně hodnocen byl ekonomický vývoj v Československu v období od předchozího sjezdu a například tehdejší předseda České národní rady Evžen Erban označil XV. sjezd za „hrdou bilanci velkých úspěchů, kterých lid za vedení strany dosáhl v uplynulých pěti letech.“ I když všechna oficiální média hojně zasypávala veřejnost zpravodajstvím ze sjezdu, běžným občanům byl průběh jednání zcela lhostejný. Přes všechny proklamace jejich každodenní život prakticky neovlivňoval.ČSFT 1976/17 I. + II.; 1976; Krátký film