Závěrečný turnaj mistrovství Evropy v Jugoslávii v roce 1976 byl bezesporu jednou z hvězdných hodin československého fotbalu. Ale základy úspěchy byly položeny už v kvalifikaci, která probíhala v letech 1974-76. V ní sice Československo podlehlo 3 : 0 Anglii, ale to už byla jediná porážka v I. kvalifikační skupině, v níž hrálo ještě Portugalsko a Kypr. Československo se stalo vítězem skupiny a postoupilo do čtvrtfinále, které se ovšem hrálo podobně jako kvalifikace – tedy na dva zápasy, jeden na domácí půdě a jeden u soupeře. Zde československý tým narazil na Sovětský svaz a k překvapení odborníků ho po výsledcích 2 : 0 a 2 : 2 dokázal vyřadit. Na závěrečném turnaji hraném v Bělehradě a v Záhřebu se pak sešla už jen čtyři mužstva – Československo, Nizozemí, pořádající Jugoslávie a velký favorit turnaje, mužstvo NSR. A vítězná cesta československých fotbalistů pokračovala i zde. V semifinále dokázali porazit tehdy v hvězdné sestavě hrající Nizozemí 3 : 1 po prodloužení (v normální hrací době skončil zápas 1 : 1). A konečně přišlo slavné finále s NSR, jehož tým předtím vyřadil v podobně napínavé bitvě Jugoslávii 4 : 2 po prodloužení. Ve finále, které se konalo v Bělehradě 20. června před více než 30 tisíci diváky, československé mužstvo vedlo po brankách Jána Švehlíka a Karola Dobiáše již poměrem dva nula, ale Němci dokázali tento náskok dvěma brankami Dietra Müllera a Bernda Hölzenbeina zlikvidovat. Nakonec tedy musely rozhodovat penalty. Za Československo proměnili Masný, Nehoda, Ondruš, Jurkemik, z Němců uspěl Bonhof, Floha i Bongartz. Pak se však nedokázal prosadit slavný Ulli Hoennes, který branku hájenou Ivo Viktorem pouze překopl, a rozhodnout mohl pokutový kop Antonína Panenky. A právě v tomto okamžiku si dovolil hráč Bohemians Praha neuvěřitelnou parádičku – slavný tzv. vršovický dloubák (jiný poetičtější termín zněl „padající list“). Šlo o lehce podkopnutý míč směřující přímo do středu branky, který k šoku německého mužstva i jeho brankáře Seppa Maiera pomalu doplachtil za brankovou čáru. Jednalo se asi o vůbec nejslavnější gól československé fotbalové historie, který znamenal pro československý tým titul mistrů Evropy. A nelze pochybovat, že si ho řádně vychutnal Honzík, Karel i další naši hrdinové fandící fotbalu.ČSFT 1976/27; 1976; Krátký film