Pravidelný rytmus pořádání Celostátních spartakiád jednou za pět let byl narušen v roce 1970. Vládnoucí moc se ještě necítila natolik silná, aby riskovala vypuknutí nepokojů během hlavních vystoupení. V polovině sedmdesátých let už však společnost byla plně stabilizovaná, řádně „znormalizovaná“, takže mohlo být navázáno na tradici zahájenou v roce 1955. Název celé mohutné akce se sice poněkud pozměnil z Celostátní spartakiády na Československou spartakiádu, ale základní obsah se prakticky nezměnil. Došlo však k určité inovaci v pojetí – jestliže dříve byl kladen důraz hlavně na přesnost tělocvičných cvičení, nově byla zdůrazněna výrazovost a pestrost. To ostatně odpovídalo i zvolenému heslu Ve jménu života, radosti a krásy. Podle dobového tisku největší pozornost vyvolalo cvičení rodičů s dětmi a vystoupení žen, které zaplnily Strahovský stadion v kombinaci modrých a oranžových úborů. Líbily se však i menší děti, kteří se díky rekvizitám proměnily v malé stavbaře. Mohutná akce proběhla bez rušivých momentů a mohla být bez potíží označena za vyvrcholení oslav „30. výročí osvobození Československa sovětskou armádou“. Naši hlavní hrdinové byli ve věku, že se nácviku mohli vyhnout, samozřejmě s výjimkou Honzíka, který jistě pečlivě trénoval s pozoruhodnou cvičební pomůckou pro skladbu mladších žáků – létajícím talířem (dnes označovaným frisbee). Ale třeba si i Jana vzpomene na své zkušenosti s cvičením. Nebo že by se Karel opět snažil ukázat svoji sportovní formu?ČSFT 1975/28; Československo 75; 1975; Krátký film, ČST