Těžba uhlí patřila v poválečném období mezi jednoznačné československé hospodářské priority a při jejím rozšiřování se příliš nehledělo ani na stav životního prostředí, ani na existující lidská sídla. Proto došlo také k rozhodnutí o likvidaci starého Mostu. V případě patrně nejvzácnější tamější architektonické památky - děkanského kostela Nanebevzetí Panny Marie, vybudovaného v 16. století však bylo již v roce 1964 rozhodnuto, že dojde k jejímu zachování. Varianta přesunu celé stavby (byť bez demontované věže) se oproti třeba rozebrání a pozdějšího opětného sestavení chrámu jednoznačně prosadila na počátku sedmdesátých let. Péče o technické zvládnutí přesunu byla svěřena organizaci ministerstva kultury Transfera, samotnou realizaci provedly podniky PrůmStav Pardubice a Škoda Plzeň. K unikátní akci, která se dostala až do Guinessovy knihy rekordů bylo přistoupeno v září 1975, poté co byly dokončeny všechny významné přípravné práce jako odstranění domů stojících v cestě nebo zasypání překážejícího dřívějšího povrchového lomu Richard. Dráha, po níž se kostel rychlostí zhruba 1-3 centimetrů za minutu pohyboval, měřila přes 840 metrů, takže k slavnostnímu dokončení přesunu došlo až koncem října. Zahájení transferu bylo velkou událostí, na níž nechyběli ani vysocí státní činitelé. Podle tehdejšího tisku přesun památky dokládal úctu socialistického státu ke kulturním hodnotám minulosti. V každém případě se jednalo o velký technický úspěch, který pomohl k zachování cenného architektonického díla. Jako takový ho určitě dokázal ocenit i stavař Karel, který byl jistě hrdý i na nezanedbatelný podíl Pardubičáků na celé akci. Další úpravy ovšem trvaly ještě řadu let a tak ho naši hrdinové mohli navštívit až na sklonku následujícího desetiletí, kdy se zde konaly různé koncerty a výstavy. K svému původnímu účelu se vrátil chrám částečně až v roce 1993, kdy došlo k jeho znovuvysvěcení.ČSFT 1975/42; ČSFT 1975/46; 1975; Krátký film