Vztahy SRN (v dobovém úzu se používala zkratka NSR – Německá spolková republika, protože označení Spolková republika Německo příliš sugerovalo představu jednotného Německa) a států sovětského bloku se na začátku sedmdesátých let díky tzv. Nové východní politice sociálnědemokratického kancléře Willyho Brandta začali výrazně lepšit. Platí to i o poměr mezi SRN a Československem. Již od samého počátku sedmdesátých let byla zahájena příslušná jednání a na konci roku 1973 došlo v Praze k podepsání Smlouvy o vzájemných vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Německou spolkovou republikou, která se stala základem pro rozvíjení další spolupráce, a k navázání diplomatických styků mezi oběma zeměmi. Československá strana z ujednání vyzdvihovala zejména potvrzení neplatnosti (nulity) Mnichovské dohody, nicméně se jí nepodařilo prosadit formulaci, že by smlouva neplatná od samého počátku. Za další důležité ustanovení bylo považována pasáž o nedotknutelnosti vzájemných hranic. Federální shromáždění smlouvu schválilo v červenci roku 1974 a krátce na to vstoupila v platnost. Života běžných občanů se však smlouva nijak výrazně nedotkla – výlet do „Západního Německa“ pro naprostou většinu z nich i nadále zůstával jen těžko splnitelným snem.ČSFT 1973/51, 1973; Krátký film