Jubilejní 20. olympijské hry pořádané v Mnichově v tehdejší Německé spolkové republice měly být velkou oslavou „míru a radosti“. Měly mj. ukázat, jakými pozitivními demokratizačním změnami prošlo NSR od neblaze proslulé olympiády, konané v roce 1936 v Berlíně a alespoň na krátké období utišit nejrůznější světové rozbroje ve jménu ušlechtilého sportovního zápolení. Vše ale nakonec dopadlo úplně jinak. Rozhodla o tom skupina palestinských teroristů ze skupiny Černé září, která 5. září unesla a postupně zabila jedenáct izraelských sportovců. Příliš se nevyznamenala ani západoněmecká policie – její chaotický zásah na letišti Fürstenfeldbruck stál životy plných devíti rukojmí. Olympijské hry i přes tragédii dále pokračovaly, což bylo občas kritizováno jako projev necitlivosti vůči smutku pozůstalých a zpronevěření se olympijským ideálům. Izraelské bezpečnostní síly provedly mohutný protiúder, když v odvetu zavraždi,li několik vyšších představitelů Organizace pro osvobození Palestiny. Zároveň nemilosrdně pronásledovaly řadu let strůjce mnichovského atentátu z frakce Černé září a postaraly se o likvidaci některých z nich, v rámci operace s příznačným názvem Hněv boží. Oficiální místa v Československu dlouhodobě sympatizovaly s Organizací pro osvobození Palestiny, samotný atentát však odsoudila. Jak tehdy psalo Rudé právo: „takové krveprolití spáchané malou hrstkou příslušníků palestinské organizace ani v nejmenším neprospívá propagaci spravedlivé věci palestinského lidu…“ Zároveň se ovšem snažil stranický deník část viny přenést i na Izrael, který požadavky teroristů zásadně odmítl. Stojí za zmínku, že jednoho ze strůjců atentátu, jednoho z předáků Fatahu Abú Daúda dostihli izraelští agenti za několik let v jednom ze států sovětského bloku – ve Varšavě. Abú Daúd však jejich útok přežil.Branky, body, vteřiny; archív RZ, 1972; Československá televize