Od roku 1945 se v Československu vyráběly pneumatiky pod značkou Barum. Hlavním centrem jejich produkce byly dřívější Baťovy závody ve Zlíně, tam však byla výroba v šedesátých letech omezena a roku 1966 se začal v Otrokovicích budovat na ploše 13 hektarů budovat nový obří závod, který měl uspokojit poptávku nejen domácích motoristů po kvalitních pneumatikách. Budování nové pneumatikárny se nakonec vzhledem k velkému rozsahu komplexu protáhlo na šest let. Až 3. května 1972, v den výročí osvobození Otrokovic Rudou armádou byl v novém podniku, který byl označován jako n. p. Rudý říjen, slavnostně zahájen provoz. Slavnostní otevření přitom proběhlo s velkou pompou a zúčastnila se ho i delegace nejvyšších představitelů, jak se tehdy říkalo, „strany a státu“, kterou vedl generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák. Kromě něj se celého aktu zúčastnil třeba tehdejší předseda Federálního shromáždění Alois Indra nebo předseda federální vlády Lubomír Štrougal. Nechyběl ani tehdejší místopředseda české vlády Ladislav Adamec, pozdější premiér. Pneumatikárna představovala svou kapacitou, která měla přesáhnout 2 a čtvrt miliardy pneumatik ročně, skutečně mimořádnou investici. Gustáv Husák dokonce v slavnostním projevu při otvírání prohlásil, že otrokovická pneumatikárna „je do značné míry symbolem dnešní doby, symbolem dalšího rozvoje čs. ekonomiky, spojení poctivé lidské práce s výsledky vědy a techniky i dobrého řízení. Těžko říct jaké řízení měl při posledních slovech na mysli. Ostatně běžní občané podobné fráze už ani nevnímali a jen doufali, že nový závod alespoň zajistí, aby přinejmenším pneumatiky patřily mezi zboží, kterého je na domácím trhu dostatek.Československý filmový týdeník 1972; Krátký film