V prezidentských volbách v roce 1992 se pokoušel o obhajobu svého mandátu stávající republikánský prezident George W. Bush, který doufal ve svůj úspěch jako vítěze tzv. studené války. Bushovu pozici však komplikovala stávající hospodářská situace. Rozsáhlé rozpočtové schodky ho nutily ke zvyšování daní, přestože ve volební kampani před čtyřmi roky výslovně sliboval něco naprosto odlišného. Bush doufal, že problematiku zadrhávající ekonomiky překlenou zahraničněpolitické úspěchy jeho vlády, včetně úspěšné války proti Iráku Saddáma Husejna. Jenže určité, byť do značné míry přechodné uklidnění situace, chápali mnozí američtí voliči jako výzvu k soustředění se na domácí problémy. Prezident Bush zprvu nepovažoval svého demokratického protikandidáta, guvernéra státu Arkansas, za příliš nebezpečného soupeře. Clinton ovšem zosobňoval požadavek personální obměny, což v kultu mládí oddaných Spojených států znamenalo významný argument. Navíc prokázal vynikající schopnost zvládnout dlouhou prezidentskou kampaň a v primárkách obratně přetlačil svého konkurenta Jerryho Browna, který přitom zpočátku vedl v mnoha státech a sliboval rozsáhlé ekonomické reformy. Clinton se v prezidentském boji prezentoval s oblibou jako tzv. Nový demokrat a hlásil se spíše k centristickým pozicím. I proto se zdál některým vnějším pozorovatelům jako poněkud nevýrazný a nepřesvědčivý. Jeho oponenti z Bushova tábora mu ale také vytýkaly různé hříchy mládí, včetně konzumace marihuany a také skutečnost, že se kandidát na prezidenta vyhnul v minulosti vojenské službě. Jako svého viceprezidenta si vybral senátora z Tennessee Al Gorea známého především svými environmentálními postoji. Významnou postavou kampaně se stala i Clintonova žena Hillary. Fenoménem amerických prezidentských voleb v roce 1992 se stal silný třetí, nezávislý kandidát v podobě texaského miliardáře Rossa Perota, který vystupoval ostře především proti Severoamerické dohodě o volném obchodě (NAFTA). Určitou dobu dokonce ve výzkumech veřejného mínění Ross Perot dominoval. Při samotných volbách, které proběhly 3. listopadu, však Ross Perot získal nakonec pouze necelých 19 procent hlasů a nepodařilo se mu vybojovat ani jednoho volitele. Naopak Bill Clinton získal na svou stranu celkem 32 států a navíc i District of Columbia. Stávající prezident uspěl pouze v 18 státech a jeho pozici nezvrátila ani skutečnost, že mezi nimi byl i Texas a Florida, disponující poměrně vysokým počtem volitelů. V poměru hlasů zvítězil Bill Clinton poměrně jednoznačně 43 procenty ku 37,5 procenty. Pouze ve Washingtonu D. C. a v domovském Arkansasu ale vybojoval nadpoloviční většinu hlasů. George W. Bush ovšem zaznamenal nejhorší výsledek pro prezidenta obhajujícího svůj mandát od roku 1912. Clintonovo vítězství ukončilo dvanáctiletou republikánskou nadvládu nad Bílým domem a jeho nástup do funkce prezident byl vnímán jako počátek nové éry. V mnoha ohledech byl přitom toto očekávání správné. Deník F1, D-1992-11-04; ČST