Willy Brandt (1913-1992), původním jménem Herbert Ernst Karl Frahm, byl aktivním sociálním demokratem již v meziválečném období. Před nacisty uprchl do Norska a později do Švédska, do Německa, konkrétně do Berlína se vrátil v roce 1946 a zpočátku zde pracoval pro norskou vládu. Později se angažoval v rámci sociálně demokratické strany a roku 1957 byl zvolen starostou Západního Berlína, města obklopeného ze všech stran a tuto funkci vykonával až do roku 1966, tedy i ve složitých časech budování Berlínské zdi. Poté po vzniku velké koalice CDU/CSU a SPD převzal post vicekancléře a ministra zahraničí. Již v roce 1961 byl kandidátem SPD na kancléře, ale prohrál s legendárním kancléřem Konradem Adenauerem. Neuspěl ani o čtyři roky později, kdy neuspěl proti tehdy velmi populárnímu „tvůrci západoněmeckého hospodářského zázraku“ Ludwigu Erhardovi. Teprve třetí pokus o získání kancléřského postu byl úspěšný. Po volbách v roce 1969 vytvořil Willy Brandt koalici s liberální FDP a nahradil v křesle kancléře Kurta Georga Kiesingera, politika z CDU a bývalého člena NSDAP. Dokázal zvládnout složitou vnitropolitickou situaci, ale velké změny se svou „Neue Ostpolitik“, s níž započal už jako ministr zahraničí, přinesl hlavně do zahraniční politiky. Zaměřil se přitom na normalizaci vztahů SRN k zemím sovětského bloku, včetně Československa. Změny přispěly mj. k tomu, že se v Československu v sedmdesátých a osmdesátých letech stále častěji objevovali turisté ze SRN. Musel však přitom překonat odpor svých spolustraníků i některých poslanců FDP, kteří přešli do tábora opoziční CDU. Přesto dokázala voji pozici uhájit, v čemž mu do určité míry pomohla svými vlivovými opatřeními bez jeho vědomí i východoněmecká Stasi. Právě Stasi se však pro jeho kariéru stala osudnou – byl nucen rezignovat v roce 1974, když se ukázalo, že jeho osobní tajemník Günter Guillaume byl východoněmeckým špionem. Později byl dlouhá léta předsedou Socialistické internacionály, sdružení sociálnědemokratických stran.Československý filmový týdeník 1969; Krátký film