Gymnastka Věra Čáslavská (nar. 1942) byla v roce 1968 na vrcholu své kariéry. Medaili dokázala vybojovat na olympijských hrách v roce 1960 v Římě, kde byla členkou stříbrného československého družstva, v němž tehdy ještě dominovala další slavná česká gymnastka Eva Bosáková. V Tokyu už získala čtyři zlaté medaile a velké úspěchy sklízela i v dalších letech na mistrovstvích Evropy a světa. V roce 1967 získala titul Nejlepšího sportovce ČSSR a pro Karlovu sestru Zuzanu byla opravdovým idolem. O rok později se připravovala na účast na olympijských hrách v Mexiku. Zároveň se s nadšením zapojila do reformního úsilí – mj. podepsala proslulé prohlášení 2000 slov. Proto také se po okupaci pro jistotu nějakou dobu skrývala a její trénink tak byl poněkud narušen. Přesto i v Mexiku prokázala svou třídu. S velkým napětím se zde očekával souboj československých gymnastek se sovětskými konkurentkami, kterému srpnová okupace dodala zvláštní náboj. A Věra Čáslavská dokázala zvítězit ve víceboji jednotlivkyň před Zinaidou Voroninovou a dobyla i další tři zlata za vítězství na jednotlivých nářadích. Pouze na kladině ji výše hodnoceným výkonem odsunula na stříbrnou pozici Nataša Kučinská. Jediné, co snad mohlo Věru Čáslavskou mrzet, byly skutečnost, že v soutěži družstev sovětské reprezentantky československý tým překonaly a zvítězily, i když rozdílem pouhých 65 setin bodu. Po olympiádě se Věra Čáslavská stala ještě v roce 1968 Nejlepším sportovcem roku, ale pak se načas stáhla. Od roku 1974 působila jako trenérka, v letech 1979-81 dokonce přímo v Mexiku, kde slavila takové úspěchy. Po listopadu 1989, v letech 1990-92 byla předsedkyní Československého, a poté až do roku 1996 předsedkyní Českého olympijského výboru.Československý filmový týdeník 1968; Krátký film