Zatímco v Československu probíhal reformní proces, při kterém se obnovovaly některé principy známé z klasických parlamentních demokracií, v západní Evropě a v USA nezanedbatelná část mladé generace ostře vystoupila proti blahobytné konzumní společnosti svých otců. Veřejným prostorem se tehdy nesla jména radikálních levicových vůdců, kteří organizovali často značně násilné nepokoje na univerzitách i v různých evropských velkoměstech. Mezi jejich idoly patřil například Ernesto “Che” Guevara nebo Mao Ce-tung. Jeden z nejproslulejších předáků studentského hnutí, revoluční marxista Rudi Dutschke navštívil v březnu 1968 i Prahu, kde diskutoval s místními studenty. Pro československé reformy měl jako rodák z východního Německa pochopení. Jen měsíc po návratu z Československa ho našla kulka atentátníka, Dutschke však útok přežil a stejně jako jím vedený Socialistický německý svaz studentů aktivně vystupoval proti okupaci Československa v srpnu 1968. Nejbouřlivěji ovšem probíhaly protesty studentů ve Francii, kde v květnu 1968 přerostly až v pouliční válku. Zde byl jedním z nejvýznamnějších vůdců mladých demonstrantů Daniel Cohn-Bendit, v současnosti předseda frakce Zelených v Evropském parlamentu.Československý filmový týdeník 1968; Krátký film