Mužští milovníci dlouhých vlasů to ani v relativně uvolněném období druhé poloviny šedesátých let neměli nijak jednoduché a vlasatci, kteří svým vzhledem chtěli protestovat proti starší generaci a místnímu „establishmentu“, byli vystaveni značné společenské represi, často byli i násilně stříháni (postižen byl takto např. vítěz soutěže o muže s nejdelšími vlasy, která se konala v roce 1965 v klubu Olympic, Vladimír Korejs). Dlouhovlasým byl zakazován přístup do škol, do restaurací, do vozů městské hromadné dopravy nebo i třeba na mezinárodní veletrh v Brně. Pohraničníci na přechodu mezi ČSSR a NDR v Hřensku odmítali dlouhovlasé chlapce odbavovat s odůvodněním, že se jejich vizáž neshoduje s portréty v občanských legitimacích. Podobně policisté prováděli kontroly občanských průkazů například na nádražích. Kadeřnictví hl. m. Prahy včetně družstev se musely zavázat, že budou vést své zaměstnance k tomu, aby neprováděli nežádoucí úpravy vlasů mladých mužů. Jedním z vrcholů kampaně proti tzv. máničkám byla bezpečnostní akce v srpnu a září 1966, při které bylo údajně postiženo asi 4000 převážně mladých lidí. Reakcí byla demonstrace vlasatců a jejích příznivců 20. 9. 1966, při které protestující vykřikovali hesla jako „Vraťte nám naše vlasy“ nebo „Pryč s holiči“. Obvodní prokuratura pro Prahu 1 pak v této souvislosti obvinila celkem 14 lidí, z toho plných 13 mladistvých. Polovina obviněných od soudu odešla s nepodmíněnými tresty v délce 4-16 měsíců, zbylí demonstranti byli odsouzeni k trestům podmíněným. Karel mezi vlasatce nepatřil, ale rozhodně mu asi byla bližší tolerance k úpravě vlasů. Ostatně částečně se vlasatců tehdy zastával třeba i časopis Mladý svět. Nicméně počátkem sedmdesátých let vypukla další vlna represe proti dlouhovlasým mužům, kterou organizoval Socialistický svaz mládeže pod proslulým heslem Máš-li dlouhý vlas, nechoď mezi nás.Střípky času: Vlasatci; 2006; Československá televize