Vztahy Číny a Sovětského svazu a z toho vyplývajícího poměru Číny a evropských států sovětského bloku, k nimž tehdy patřilo i Československo se začaly silně zhoršovat již na přelomu padesátých a šedesátých, což se projevilo i na určitém poklesu dovozu potravin z této asijské velmoci. Na pultech se tak méně objevovala třeba čínská rýže, čaj či vepřové konzervy. Jinak ovšem veřejnost, včetně Dvořákových dění v Číně sledovala jen z velkého odstupu. Asi nijak zvlášť je nezasáhla ani Velká proletářská kulturní revoluce, kterou v roce 1966 vyhlásil čínský vůdce Mao Ce-tung. Podstatou mělo být definitivní zničení přežitků kapitalismu pomocí permanentní revoluce a neustálé mobilizace mas. Hlavní údernou silou se staly tzv. Rudé gardy, které se dopouštěly četných nelidských násilností a zároveň likvidovaly kulturní památky, považované za jeden z přežitků. Zdivočelí výrostci terorizující ostatní obyvatelstvo, především dřívější příslušníky veškerých společenských elit a zuřivě přitom mávající tzv. Rudou knížkou s Maovými citáty přivedly společnost na samý okraj totálního rozvratu. Jejich moc zlomil alespoň částečně až odpor armády, s níž se dostali do konfliktu. Definitivní konec Kulturní revoluce znamenala až smrt Mao Ce-tunga v roce 1976. V následném boji o moc se dokázal prosadit velký odpůrce Rudých gard Ten Siao-pching. Někteří extrémně levicoví mladíci v západní Evropě se k maoismu a jeho kulturní revoluci nadšeně hlásili a nijak jim nevadilo ani brutální násilí, které dění v Číně provázelo, v Československu se však podobných lidí objevila jen malá hrstka. Kulturní revoluce ale vedla k dalšímu prohloubení rozporů mezi SSSR a Čínou, což se prakticky projevilo především opět na pultech obchodů.Politický přehled, 1967; Československá televize