Na závěrečný turnaj mistrovství světa ve fotbale v roce 1986 v Mexiku se československá reprezentace vůbec neprobojovala a ani o čtyři roky dříve ve Španělsku příliš nezářila. Do Itálie se ovšem v červnu vypravil tým, který sliboval lepší výsledky. V základní skupině narazila československá reprezentace vedená trenérem Jozefem Venglošem na domácí Itálii, USA a Rakousko. Se soupeřem ze Severní Ameriky se náš tým vypořádal snadno poměrem 5:1, když dvě branky vsítil Tomáš Skuhravý. Větší problém představovalo Rakousko, ale i to nakonec československá reprezentace porazila, byť nejtěsnějším rozdílem docíleným gólem z penalty. Na Itálii sice už Československo nestačilo a prohrálo 2:0, ale stejně po mnoha a mnoha letech mohla československá reprezentace slavit postup ze základní skupiny. To se jí podařilo naposledy při stříbrném úspěchu v Chile v roce 1962. V osmifinále československá reprezentace narazila na Kostariku. V utkání konaném 23. června v Bari se opět zaskvěl Tomáš Skuhravý, který hrál v mimořádné formě. Dosáhl hattricku, a když ještě jednou brankou přispěl Luboš Kubík, dosáhla československá reprezentace přesvědčivého vítězství v poměru 4:1. Ve čtvrtfinále ovšem na Venglošův tým čekal soupeř nad jiné těžký – Německo, mužstvo, které vyřadilo i ambiciózní Nizozemsko. V utkání 1. července v Miláně se sice československá jedenáctka držela statečně, ale gólem z penalty v 25. minuty zvítězili Němci, pozdější mistři světa. Ve finále nakonec porazili Argentinu opět poměrem 1:0, když branku zaznamenal zase z penalty Brehme pět minut před koncem řádné hrací doby. Československá fotbalová reprezentace při svém posledním vystoupení na velkém turnaji zanechala velmi dobrý dojem a pro některé hráče znamenaly jejich výkony odrazový můstek pro úspěšné angažmá v zahraničí, kam mohli ve změněných podmínkách volně odcházet. Např. v Itálii zůstal druhý nejlepší střelec turnaje Tomáš Skuhravý, který přestoupil z pražské Sparty do FC Janov. Dokázal se zde prosadit do základní sestavy a získal i uctivou přezdívku Bomber. Do Španělska odešli Michal Bílek (do Betisu Sevilla) a Milan Luhový (do Sportingu Gijón). Do anglického Queens Park Rangers putoval brankář Jan Stejskal a tak by se dalo pokračovat. Samozřejmě Karel i Josef si nenechali ujít jediný zápas československého mužstva a s napětím sledovali i finále. Jen ženská část rodiny Dvořáků stále nenašla ve fotbalu velkou zálibu. Deník ČST, D-1990-07-01; Sport 90, 290 440 72312; ČST