Když se v říjnu 1989 zhroutila pověstná Berlínská zeď, bylo jasné, že se bude muset znova řešit otázka sjednocení Německa, rozděleného po 2. světové válce. I když nemalá část opozice v Německé demokratické republice upřednostňovalo další existence obou německých států, naprostá většina východoněmeckých občanů toužila po rychlém připojení k západnímu sousedovi. Řada občanů NDR navázala okamžitě na vlnu emigrací z léta 1989 a při první příležitosti se stěhovala do Spolkové republiky Německo a začínala zde nový život. Volby v NDR v březnu 1990 jasně ukázaly vůli občanů – jednoznačně je, trochu k překvapení některých politologů, vyhrála pravicová CDU požadující urychlené sjednocení. Až s velkým odstupem druhá skončila SPD. Potomek dříve vládnoucí SED, Strana demokratického socialismu (PDS) vybojovala bronzovou příčku se ziskem 16,4 % hlasů. Novým a posledním ministerským předsedou NDR se tehdy stal představitel CDU Lothar de Maiziére. Funkci zástupkyně mluvčího nového kabinetu pak zastávala Angela Merkelová. Bylo přitom jednoznačné, že hlavní úlohou východoněmecké vlády je příprava připojení NDR ke Spolkové republice Německo. Nejprve ale bylo nutno získat pro myšlenku sjednocení představitele čtyř velmocí, které rozdělení Německa po druhé světové válce garantovaly. Zatímco Michail Gorbačov sužovaný silnými domácími ekonomickými problémy se s rozpadem dosavadního sovětského impéria v Evropě smiřoval poměrně rychle a Spojené státy byly sjednocení pod vlajkou dosavadní SRN tradičně silně nakloněny, větší problém představovala tradiční nechuť Francie k silnému sjednocenému Německu a zejména odpor britské ministerské předsedkyně Margaret Thatcherové k výraznému posílení konkurenta Velké Británie na evropském kontinentě. Spíše ojedinělé protestní hlasy zaznívaly od menších sousedů Německa, především Polska a Československa. Oba státy byly příliš zaujaté vlastními změnami a navíc si uvědomovaly, že vůli velmocí stejně nemohou čelit. Západoněmecký kancléř Helmut Kohl dokázal obratnou diplomacií všechny překážky překonat a sjednocení Německa se začátkem října stalo skutkem. Většina východoněmeckých občanů věřila, že se jejich životní úroveň rychle přiblíží k životní úrovni občanů SRN a unifikace proběhne v řádu několika měsíců. Skutečnost se však ukázala podstatně složitější, což vedlo k velkému rozčarování a frustraci mnoha východních Němců. Lidem žijícím v dřívějším „Západním Německu“ se zase zajídaly velké odvody směřující na obnovu hospodářství ve východní části země. Přes všechny problémy a přetrvávající rozdíly je však sjednocené Německo realitou, jejíž konec si nyní umí jen málokdo představit. Události, komentáře, U-1990-10-03; Německo Den D; ČST