V dubnu přerostly obvyklé srážky mezi indickými a pákistánskými jednotkami v oblasti Gudžarátu v normální válku. Indické jednotky se stáhly a muslimský Pákistán oslavoval za vítězství. Boje se znovu rozhořely v srpnu, když pákistánská armáda podnikla utajovaný útok do indických oblastí Džammú a Kašmír. Indie reagovala protiútokem a její vojska překročila indicko-pákistánské hranice u Láhauru. Zhruba po třech týdnech však obě znesvářené strany souhlasily s příměřím, na jehož dodržování dohlíželo OSN. V Taškentu v následujícím roce se pak oba státy dohodli na deklaraci, v níž se zavázali k řešení sporů mírovými prostředky a k stažení jednotek do pozic před srpnem 1965. K dalšímu ozbrojenému konfliktu mezi oběma státy však došlo již šest let poté. V roce 1965 stejně jako později oficiální režim v Československu podporoval v celém sporu spíše Indii. Běžní občané jako byli naši hrdinové se však o střety v zemích tzv. Třetího světa zajímali jen minimálně. Politický vývoj v těchto částech světa ovlivňoval jen životy těch, kteří do Asie či Afriky putovali jako montéři, mechanici apod.Československý filmový týdeník 1965; Krátký film