Jako XIV. sjezd byl původně označován mimořádný sjezd KSČ, který se konal krátce po okupaci Československa v srpnu 1968 v prostorách pražského podniku ČKD ve Vysočanech (odtud též označení Vysočanský sjezd). Tento sjezd probíhal ve vzrušené atmosféře protiokupačního vzdoru a zvolil výrazně proreformní ÚV KSČ. Požadavek na anulování tohoto sjezdu okamžitě vznesli sovětští představitelé na jednání v Moskvě. Záminkou popření legitimity sjezdu byla skutečnost, že zejména části slovenských delegátů se nepodařilo dostat se na místo jednání. Přesto podle stanov byl počet zúčastněných delegátů dostatečný. Vedení KSČ ovšem podlehlo nátlaku a Vysočanský sjezd byl anulován. Mimořádný sjezd měl původně proběhnout na podzim 1968, ale nakonec se další sjezd KSČ konal až koncem května 1971 v úplně změněných podmínkách. KSČ mezitím prošla mohutnou čistkou, během níž přišla o statisíce členů a všechny pozice pevně drželi stoupenci tzv. normalizace. I když probíhal konflikt mezi umírněnějším křídlem Gustávem Husákem a radikálními odpůrci reforem z roku 1968, rozdíly mezi oběma skupinami v politice vůči společnosti byly často spíše kosmetické. Spíše se neshodovali v představách o rozsahu čistek mezi nomenklaturní elitou a možnosti dalšího ponechání některých funkcionářů kteří se původně angažovali pro reformy a až později v zájmu své kariéry „prozřeli“. Sjezd byl přehlídkou triumfujících „normalizátorů“, které svou přítomností podpořil i sovětský šéf Leonid Brežněv a další šéfové komunistických zemí ze států účastnících se srpnové okupace. Úvodní slovo měl na sjezdu jeden z nejméně oblíbených funkcionářů KSČ Vasil Biľak, hlavní zprávu o činnosti strany a vývoji společnosti od předešlého sjezdu přednesl Gustáv Husák, o hospodářských problémech referoval Lubomír Štrougal, zprávu o činnosti Ústřední kontrolní a revizní komise pronesl její předseda Milo(u)š Jakeš. Prokousat se projevy plnými nejotřepanějších frází se jeví jako často téměř nadlidský úkol a běžní občané, jako byli například Dvořákovi se o nic takového jistě nepokoušeli, byť propaganda se občas pokoušela předstírat že lidé doslova hltají každé slovíčko uveřejněné v Rudém právu. To dokonce v jednom z množství článků k XIV. sjezdu KSČ tvrdilo, že „Celá země žije sjezdem“. Snad postačí, když uvedeme několik mezititulků stranického listu ve zprávě Gustáva Husáka: padesát let Komunistické strany Československa, zápas o překonání krize, směrnice páté pětiletky, program efektivního rozvoje výroby, vědeckotechnický pokrok především, jaká práce – takové hodnocení, jsme internacionalisté, stát je nástrojem třídní moci, uplatňujme v celém životě vedoucí úlohu strany, za marxisticko-leninský charakter a jednotu strany, vysoký význam marxisticko-leninské výchovy. A příznačně celý Husákův projev končil zvoláním Ať žije a rozkvétá náš velký spojenec – Sovětský svaz!, na což údajně delegáti reagovali velkým potleskem a voláním Hurá! Ať žije Sovětský svaz! Družba! Družba! Ostatně většina z nich právě sovětským tankům vděčila za svoji moc a postavení. Sjezd zvolil také nový Ústřední výbor KSČ, který pak na oficiální návrh prezidenta Ludvíka Svobody zvolil jednomyslně generálním tajemníkem Gustáva Husáka. Do rozhodujícího mocenského orgánu – Předsednictva ÚV KSČ pak byli zvoleni např. Vasil Biľak, Alois Indra, Antonín Kapek, Jozef Lenárt, Jan Fojtík či Miloš Jakeš, prostě sestava, která se nepustila moci dalších více než patnáct let.Československý filmový týdeník 1971; Krátký film