Válka ve Vietnamu nadále rozdělovala veřejnost v USA. Proti jejímu pokračování se bouřila především nezanedbatelná část mladých lidí ohrožená možným povolávacím rozkazem a hybatelem mnoha protestů byli také vietnamští veteráni, kteří na vlastní kůži zakusili peklo v džungli. Americký prezident Nixon však stále věřil na možný úspěch ve Vietnamu a naopak válku rozšiřoval i na území Laosu. Vlna nesouhlasu s touto politikou ovšem byla obrovská. Kolem 1100 veteránů vedení matkami vojáků padlých ve Vietnamu se zúčastnilo protestního pochodu od Lincoln Memorial Bridge na Arlingtonský hřbitov. V senátu bouřil proti dalšímu pokračování války další vietnamský veterán, pozdější demokratický kandidát na prezidenta John Kerry. Protesty vyvrcholily obrovskými stotisícovými demonstracemi ve Washingtonu a San Francisku 24. 4. 1971. Přesto se však obyvatelstvo dočkalo konce konfliktu až o několik let později. Běžní občané v Československu hleděli na válku ve Vietnamu se značnými rozpaky. Značná část z nich tíhla k sympatiím opačné straně, než kterou preferovala oficiální média a cítila silnou nechuť k propagandistickému antiamerikanismu. Na druhou stranu si však někteří uvědomovali rozpolcenost samotné americké společnosti v otázce vietnamské války a reflektovali kritiku amerického počínání, která přicházela i ze západních zemí. Navíc se jednalo ze strany USA o intervenci v cizí zemi na druhé konci světa. Oficiálně ovšem žádný problém ani rozpaky neexistovaly a občané údajně s nadšením přispívali na různé akce ve prospěch severovietnamských bojovníků, platili na Fond solidarity s lidem bojujícího Vietnamu a s rozhořčením odsuzovali imperialistickou politiku USA.zahraniční archiv RZ, 1971; Československá televize