Tisíce let se pravidelně rozvodňoval Nil a způsoboval rozsáhlé povodně, v létě zas lidi v jeho okolí sužovala velká sucha. Již v roce 1889 byla zahájena britskou správou výstavba přehrady, která měl za cíl tok Nilu alespoň částečně regulovat. Tato tzv. Nízká Asuánská přehrada byla dokončena v roce 1902 a v následujících desetiletích několikrát navýšena. Jenže situace z roku 1946, kdy došlo málem k jejímu přetečení, jasně ukázala, že ani v této podobě nemůže stačit. Již v roce 1952 Egypt rozhodl o stavbě nové přehrady, nedaleko od té původní, která měla situaci zásadně změnit. Jenže se vyskytly problémy dané tehdejším sbližováním mezi Egyptem a Sovětským svazem. Světová banka na nátlak USA odmítla poskytnout na stavbu přehrady půjčku a tehdejší egyptský prezident Gamal Násir se snažil získat prostředky znárodněním Suezského průplavu. To vedlo k velkému mezinárodnímu konfliktu v roce 1956, z něhož však Egypt vyšel víceméně vítězně. Na financování výstavby přehrady se nakonec podílel výrazně Sovětský svaz a stavba se stala dílem předních odborníků z mnoha zemí. Její základní kámen byl položen již v roce 1960. Celá výstavba však byla velmi náročná, navíc v době arabsko-izraelského konfliktu došlo k poškození již vystavěné části. Kvůli stavbě bylo nutno přestěhovat kolem 90 000 Núbijců a přemístění se dočkaly i některé vzácné staroegyptské památky, především chrámy v Abú Simbel z doby Ramesse II., které byly v letech 1964-68 rozřezány na obrovské bloky a na vhodnějším místě znovu sestaveny. Slavnostní zprovoznění přehrady proběhlo 15. ledna 1971 a aktu se zúčastnil nejen nový egyptský prezident Anvar Sadat, ale i předseda presidia Nejvyššího sovětu SSSR Nikolaj Podgornyj. Přehrada patří i v současnosti mezi největší vodní díla na světě a výrazně pomohla chránit údolí Nilu před povodněmi. Přehradní jezero (nazývané na paměť egyptského prezidenta Násirovo jezero) představuje významný vodní zdroj pro období sucha. Asuánská přehrada slouží i k výrobě energie. Její výstavba představovala do určité míry vyvrcholení přátelských kontaktů mezi Egyptem a Sovětským svazem. V následujících letech se ukazovalo stále jasněji, že podobné akce SSSR zvládá jen s velkými obtížemi a státy Třetího světa včetně Egypta se stále více přikláněly k úspěšnějším západním zemím, i když sovětský blok i nadále vyvíjel v Africe rozsáhlé aktivity a snažil se podporovat jemu nakloněné režimy.Československý filmový týdeník 1971; Krátký film