Blízký Východ patřil i v druhé polovině šedesátých let mezi nejneklidnější území na světě. Arabské státy odmítaly uznat stát Izrael, který však bylo odhodlán si svoje území ochránit všemi dostupnými prostředky. V roce 1967 se situace opět vyhrotila nejdříve došlo k syrskému ostřelování Izraele, na které reagovalo izraelské letectvo úderem proti syrským cílům. V konfliktu se začal angažovat také Egypt, který se obával izraelské vojenské síly. Tehdejší egyptský šéf Násir začal obsazovat Sinaj, kde do té doby udržovala klid vojska OSN a uzavřel Tiranskou úžinu a tím i vstup do Akkabského zálivu pro izraelské lodi. Odřízl tak Izrael mj. od přísunu ropy. Vcelku stranou se drželo Jordánsko, místní propaganda však vyzývala Násira k tvrdému postoji vůči Izraeli. Zdálo se však, že žádná ze stran netouží po propuknutí opravdového válečného konfliktu. V Izraeli však postupně nabývali vrchu stoupenci vojenského útoku jako byl např. nový izraelský ministr obrany Moše Dajan. Uzavření egyptsko-jordánské smlouvy a zapojení Iráku do arabské koalice urychlilo konečné rozhodnutí o počátku válečných akcí. Hned na počátku se ukázala obrovská převaha izraelského letectva a izraelská armáda obsadila v průběhu války rozsáhlá území Sinajského poloostrova a Golanských výšin. Československo stejně jako ostatní státy sovětského bloku v konfliktu podporovali po vzoru SSSR arabskou koalici a přerušilo s Izraelem diplomatické vztahy. Zejména část intelektuálů jako byli např. spisovatel Arnošt Lustig, šachový velmistr Luděk Pachman nebo Jan Procházka však dávala jasně najevo své sympatie k Izraeli. Demonstrativně do Izraele odešel v době Šestidenní války slovenský spisovatel Ladislav Mňačko a 14. srpna byl zbaven československého občanství.zahraniční archiv RZ, 1967; Československá televize