Reklama měla v období 1948-89 velmi specifický význam, protože prakticky nefungovala konkurence a víceméně všechny výrobní i obchodní podniky tou či onou formou ovládal stát. Přesto nebyla reklama zcela zlikvidována, změnila se však její definice. Bylo zdůrazňováno, že na rozdíl od minulosti reklama nemá mít za cíl ani tak zvýšení prodeje zboží, ale spíše plní úkoly politické a výchovné. Měla „přesvědčovat o úspěších a přednostech socialistické ekonomiky, informovat spotřebitele o nových výrobcích či službách a překonávat zažité předsudky.“ Na televizní obrazovky se reklama dostala již v roce 1957. Ukázalo se však, že bude nutné reklamní vysílání nějak výrazněji oddělit od ostatních pořadů. K tomu sloužila velmi jednoduchá animovaná scénka, ve které se objevovala na obrazovce oválná figurka s písmeny dávající dohromady název reklamního pořadu TV tipy. Lidé okamžitě figurku, vytvořenou animátorem Eduardem Hofmanem v roce 1967, přezdili na Pana Vajíčka a velmi si ji oblíbili. Později kratičké scénky s Panem Vajíčkem oddělovaly i jednotlivé reklamní šoty a Pan Vajíčko dostal i partnerku. Figurka Pana Vajíčka doprovázela diváky Československé televize až do konce režimu v roce 1989. Za předchůdce Pana Vajíčka v sousedních zemích můžeme považovat například dodnes populární figurky trpaslíčků Mainzelmänchen, kteří již od roku 1964 svými scénkami oddělovali reklamu v ZDF, veřejnoprávní televizi v tehdejším Západním Německu.Hovoříme o televizi, 1968; Československá televize