Z dnešního hlediska by se určitě dal označit jako supervolební – na základě nového volebního zákona se totiž konaly volby do všech zastupitelských orgánů a to dokonce v jediný den a parlament volil také hlavu státu. Se skutečnými volbami měl však tento akt pramálo společného. Občané volili podle jednotné kandidátky, možnosti změn byly minimální. Zato režim rozvinul mohutnou propagaci, aby docílil co největší účast u volebních uren. Většina občanů se více či méně ochotně podvolila, i když je možné, že babička i v tomhle ohledu dokázala vydržet. Na zaměstnané lidi nebo na studující ovšem režim měl mnoho pák. Závěrečná čísla se ve všech ukazatelích limitně blížila 100 procentům – voleb se podle těchto údajů zúčastnilo 99,4 % voličů, kteří podpořili kandidátku jednotné Národní fronty (v té době formální střechová organizace pro oficiální politické strany a společenské organizace, zcela ovšem ovládaná KSČ) do Národního shromáždění z 99,9 %, kandidáty Národní fronty do národních výborů z 99,8 % a oficiální kandidáty na místa soudců z 99,9 %. Nijak infarktová nebyla ani volba prezidenta 12. listopadu 1964. Funkci opět získal Antonín Novotný, který dostal hlasy všech 294 přítomných poslanců. Úplná idylka. Jenže za necelého tři a půl roku byl Antonín Novotný na post prezidenta rezignovat, když již předtím přišel o pozici prvního tajemníka KSČ. Mandát poslanců Národního shromáždění zvolených v roce 1964 měl vypršet v druhé polovině roku 1968. K tomu však nedošlo – poslanci byli pouze po vzniku Federálního shromáždění do něj převedeni jako poslanci Sněmovny lidu. Nové volby se konaly až v roce 1971, a tak si mohli poslanci z roku 1964 užívat svého mandátu sedm let. Pravda, někteří v rámci posrpnových čistek na své posty předčasně rezignovali. Rozpornost složení parlamentu z roku 1964 se v následujících letech ukázala dost jasně – sice to byl parlament, který po dlouhé době dokázal hlasovat ne zcela jednotně a zejména v období srpnové okupace 1968 se dokázal postavit na stranu okupované země, na straně druhé však titíž poslanci v naprosté většině bez problémů odhlasovali všechny kroky směřující k likvidaci tzv. Pražského jara po srpnové okupaci.Československý filmový týdeník 1964; Krátký film