Papež Jan Pavel II. sehrál velmi důležitou roli při rozpadu sovětského bloku v Evropě, což ostatně konstatoval i bývalý sovětský prezident Michail Sergejevič Gorbačov. Pochopitelně klíčová byla zejména jeho úloha v Polsku, odkud sám pocházel. Ale i v Československu se především od poloviny osmdesátých letech výrazně aktivizovala katolická církev a zapojovala se do různých opozičních aktivit. Komunistická strana si tohoto nebezpečí pro svůj mocenský monopol byla dobře vědoma, a proto se vší silou bránila proti návštěvě Jana Pavla II. v zemi. I kanonizace Anežky Přemyslovny musela nakonec proběhnout v Římě. Přesto se na ní počátkem listopadu 1989 alespoň mohlo vypravit několik tisíc poutníků z celého Československa včetně babičky Márie z našeho seriálu. Po revolučních změnách, které krátce nato následovali, však již v návštěvě papeže Jana Pavla II. pověstného svými častými cestami do zahraničí, nic nestálo v cestě. Poprvé se sem papež vypravil již v roce 1990, kdy navštívil Prahu, ale také Velehrad a Bratislavu. Jeho druhá cesta se odehrála o pět let později. Papež při ní v Olomouci svatořečil blahoslavenou Zdislavu z Lemberka a blahoslaveného Jana Sarkandra. I v Čechách, na Moravě a na Slovensku se setkával s velmi vřelým přijetím, svědčící o hluboké úctě, kterou k němu chovali i mnozí lidé, kteří zrovna nepatřili mezi příslušníky katolické církve. Jen velmi okrajově se objevovala kritika některých konzervativních postojů Jana Pavla II., které se týkaly např. homosexuality nebo potratů. V posledních letech života se však zdravotní stav papeže začal výrazně zhoršovat, což souviselo především s jeho vysokým věkem a také značným pracovním vypětím. Jan Pavel II. trpěl například artritidou nebo Parkinsonovou nemocí. I proto se zvažovala možnost jeho odstoupení, k němuž však nakonec nepřistoupil. Další výrazné zdravotní komplikace papeže postihly od začátku roku 2005. Jan Pavel II. jim čelil až do počátku dubna téhož roku, kdy zemřel ve věku nedožitých 85 let. Jeho pohřbu se účastnili nejvýznamnější osobnosti ze světa politiky. Okamžitě po smrti zaznívaly silné hlasy požadující jeho okamžité svatořečení. To však nebylo podle kanonického práva možné – blahoslaven byl po absolvování všech předepsaných procedur až v roce 2011. Nástupcem Jana Pavla II. byl již 19. dubna 2005 prefekt Kongregace pro nauku víry, spíše konzervativně orientovaný německý kardinál Joseph Ratzinger, který přijal jako papež jméno Benedikt XVI. Mimořádné zprávy, X-2005-04-02; ČT