Ukrajina byla i na začátku nového tisíciletí v českých zemích často vnímána jako jakýsi „Divoký východ“ a jako zásobárna levných pracovních sil především pro stavebnictví. Politickému vývoji byla věnována jen velmi omezená pozornost v médiích. Již od roku 1994 zde vládl jako prezident Leonid Kučma, který měl zpočátku pověst umírněného reformátora. Později se však začaly objevovat zprávy o jeho nepříliš demokratických politických praktikách a o potlačování svobody tisku v této zemi. Hojně se také hovořilo o podnikatelích napojených na Kučmu a jeho okolí, kteří si počínali značně nevybíravě. Kučma v roce 2001 hrál hlavní úlohu při odvolání prozápadní vlády Viktora Juščenka, kterého ovšem dva roky předtím sám do funkce jmenoval. I když Kučma teoreticky mohl kandidovat i ve třetím volebním období, této možnosti se vzdal a místo toho prosazoval prorusky orientovaného tehdejšího ukrajinského premiéra a předsedy Strany regionů Viktora Janukovyče. Hlavním Janukovyčovým protivníkem při volbě nebyl nikdo jiný než již zmiňovaný Viktor Juščenko. Tento předseda uskupení Naše Ukrajina získával podporu především na západě a na severu Ukrajiny, tedy v regionech s méně těsnými kontakty s Ruskem a orientovanými spíše na Evropskou unii. V průběhu volební kampaně Viktor Juščenko záhadně onemocněl – podle zahraničních lékařů šlo o otravu dioxiny. Juščenkův tábor z tohoto kroku obvinil stoupence Viktora Janukovyče, celá záležitost se však řádně nedošetřila. V samotném průběhu voleb došlo k různým nesrovnalostem, které svědčily o preferování Viktora Janukovyče státními orgány. I když Juščenko v prvním kole prezidentských voleb na Ukrajině v listopadu 2004 těsně vyhrál, v kole druhém, které se konalo ještě v tomtéž měsíci, podle oficiálních výsledků vyhrál Viktor Janukovyč 49,46%. S tímto výsledky se však Juščenkovi příznivci odmítli smířit a obvinili vládu z volebních manipulací. Jejich kritiku přitom potvrdili i mezinárodní pozorovatelé a mnohé významné státy oficiální výsledky prezidentských voleb na Ukrajině odmítly uznat. Juščenkovi přívrženci rozpoutali obrovskou vlnu demonstrací, zejména ve Lvově a také v metropoli v Kyjevě. Protože oficiální barvou bloku Naše Ukrajina byla oranžová (Janukovyč měl modrou), dostalo hnutí označení Oranžová revoluce. Demonstrantům se skutečně podařilo oficiální výsledky zvrátit – ukrajinský nejvyšší soud na začátku prosince prohlásil, že kvůli četným podvodům při volbách nelze vítěze druhého kola určit a nařídil jeho opakování. V něm poměrně jednoznačně zvítězil Viktor Juščenko a výsledek byl i navzdory protestům Viktora Janukovyče potvrzen. V roce 2010 při dalších ukrajinských prezidentských volbách už však situace vypadala zcela odlišně – Viktor Juščenko vypadl s necelými 5,5 procenty již v prvním kole a naopak Viktor Janukovyč se konečně dostal k postu prezidenta, když o tři a půl procenta porazil v druhém kole Julii Tymošenkovou. Ta však byla poté na základě sporného obvinění odsouzena k vězení, kde zůstává i v současnosti. Události, U-2004-11-28; Události, komentáře, UK-2004-12-28; ČT