Volby nového prezidenta, které se konaly v lednu 2003, měly především prověřit sílu a zejména soudržnost vládní koalice vzniklé po parlamentních volbách v předešlém roce. Opoziční občanští demokraté měli jednoznačného kandidáta – svého předsedu a bývalého premiéra Václava Klause. Naopak nejsilnější vládní strana, tedy sociální demokraté, nebyla schopná se sjednotit. Jejich významná část prosazovala předchozího premiéra Miloše Zemana, který se však části sociálnědemokratické elity jevil jako nepřijatelný i kvůli svým ostrým výrokům na jejich představitele. Zeman vyhrál vnitrostranické primárky, ale chtěl se zúčastnit až druhého kola volby, což bylo pro sociální demokraty nepřijatelné. Skupina kolem Stanislava Grosse podporovala bývalého ministra spravedlnosti a soudce Vrchního soudu v Praze Jaroslava Bureše, kterého také protlačila jako oficiálního kandidáta sociálnědemokratické strany do 1. kola volby. Výběr sociálnědemokratických kandidátů ukázal na slabou vnitrostranickou pozici předsedy a premiéra Vladimíra Špidly, který byl zatlačován především dravým Stanislavem Grossem na vedlejší kolej. Špidla se snažil najít nějakého kandidáta přijatelného i pro koaliční partnery z Čtyřkoalice, např. ombudsmana Otakara Motejla nebo sociologa Martina Potůčka. Čtyřkoalice ale kandidovala na prezidentskou funkci v první volbě senátora Petra Pitharta, známého svou disidentskou minulostí. Svého kandidáta jako již tradičně postavili i komunisté – právníka a bývalého Hlavního vojenského prokurátora z první poloviny devadesátých let Miroslava Kříženeckého. Hovořilo se i o dalších možných osobnostech jako např. o scénáristovi a herci Zdeňku Svěrákovi, katolickém knězi Václavu Halíkovi, filozofovi Erazimu Kohákovi nebo např. o předsedkyni Akademie věd ČR Heleně Illnerové. První volba proběhla 15. ledna. V prvním kole v poslanecké sněmovně uspěl Václav Klaus, v senátě pak Petr Pithart. Tito politici také postoupili do druhého kola, v něm i v kole třetím ovšem prezident nikdo zvolen nebyl. Celá volba byla však považována za faktické vítězství Václava Klause, který se ukázal jako největší favorit volby. Druhá volba se konala o osm dní později a za ODS opět kandidoval Václav Klaus. Sociální demokraté tentokrát postavili do boje Miloše Zemana a Čtyřkoalice senátorku za Občanskou demokratickou alianci Jaroslavu Moserovou. Ani z této volby prezident nevzešel, výsledek však byl drtivým fiaskem pro Miloše Zemana, pro nějž nehlasovali ani všichni sociálnědemokratičtí zákonodárci. Zdrcený Zeman okamžitě odjel na Vysočinu a čím dál výrazněji dával najevo svůj odstup od současné sociální demokracie. Prezident byl nakonec zvolen až ve volbě, která se konala 28. února 2003. Vladimíru Špidlovi se pro ni podařilo najít kandidáta přijatelného i pro Čtyřkoalici – filozofa a bývalého ministra školství Jana Sokola. Ten však vzbuzoval značnou nechuť u silných komunistů, kteří se obávali, že má Jan Sokol umožnit návrat jimi nenáviděného Václava Havla na prezidentský post. I proto někteří komunističtí zákonodárci ve třetím kole podpořili raději Václava Klause. I díky tomu se také tento pravicový kandidát stal prezidentem České republiky. Volba odstartovala rychlý rozklad uvnitř sociálnědemokratické strany, který vyústil v rezignaci Vladimíra Špidly v roce 2004 na předsednický post a jeho nahrazení Stanislavem Grossem. Události, U-2003-02-28; Události, komentáře, UK-2003-02-28; ČT