Česká republika se stala členskou zemí NATO již v roce 1999 a o pouhé tři roky později hostila Praha i summit nejvyšších představitelů této instituce. Na programu přitom byly velmi důležité záležitosti. Hostitele zajímala především otázka dalšího rozšíření Severoatlantické smlouvy o země dřívějšího sovětského bloku. Česká republika se totiž považovala za jednoho z protektorů států, které nyní usilovaly o vstup do NATO. A v tomto ohledu slavila její diplomacie na summitu nezanedbatelný úspěch, když se jedním z výsledků setkání stala pozvánka ke členství pro Bulharsko, Estonsko, Litvu, Lotyšsko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko. Zejména otázka členství pobaltských států přitom budila silný odpor ze strany Ruska, které jen s nevolí pozorovalo, že se NATO rozšiřuje až k jeho hranicím. Samozřejmě se NATO snažilo této kritice bránit i vyzdvihnutím pozitivních výsledků v dosavadní spolupráci právě s Ruskem a také s Ukrajinou. Pražský summit též rozhodl o vytvoření sil rychlé reakce. Do dvou let se počítalo s vybudováním vojenské kapacity pro rychlé a technicky dobře zabezpečené operace i mimo teritorium aliance. Akceschopnost NATO posilovaly i schválené změny ve velící struktuře. Hodně se také hovořilo o problematice plánovaného amerického programu protiraketové obrany a o případné participaci NATO. Tento program a otázka budování jednoho ze zařízení protiraketové obrany v České republice vyvolaly o několik let později v ČR velmi vášnivé společenské diskuse a protesty. I kvůli bouřlivým demonstracím v Praze při zasedání Mezinárodního měnového fondu a Světové banky v roce 2000 se česká policie na summit připravila mimořádně důkladně. Velmi přísně byl opět kontrolován i vstup potenciálně nebezpečných cizinců do země. Na rozdíl od dva roky staré akce tentokrát opatření naplno zafungovala, protestní shromáždění pořádaná radikální levicí i nacionalistickými pravicovými předáky přilákala jen velmi malý počet zájemců. Příliš četný nebyl ani protestní průvod stoupenců čínské sekty Fa-lun-kung, který přesto policie zastavila. Největší výtržností se tak stalo hození několika rajčat na generálního tajemníka NATO George Robertsona, kvůli kterému byli zadrženi jeden rusky hovořící a jeden ukrajinsky hovořící aktivista. O další skandál se pak postarala mluvčí kanadského premiéra Chrétiena, která amerického prezidenta Georgie Bushe, který se summitu také účastnil, označila podle svědectví některých novinářů za troubu. Události, U-2002-11-21;
Večerník z Čech, VEČ-2002-11-21; ČT