Verše pro dvě ruce
Eliška Vyorálková ztratila sluch pár měsíců po narození. Stala se tedy neslyšící dříve, než si mohla do podvědomí vložit zvuky světa, i dříve než se u ní spontánně rozvinulo centrum řeči v mozku. Komunikačním prostředkem pro takto postižené lidi se ve většině případů stává pouze znakový jazyk. Paní Vyorálková je obdivuhodnou výjimkou. Díky úžasné píli a psychické odolnosti (při kontaktu se slyšícími) si osvojila český jazyk natolik, že je schopna psát poezii. Její básně udivují citlivou prací s českým jazykem.
Studenti Ateliéru výchovné dramatiky neslyšících JAMU Brno se rozhodli pod vedením svých pedagogů ztvárnit některé básně Elišky Vyorálkové ve znakovém jazyce. Vznikl tak dokument zachycující nejen proces zrodu znakové interpretace těchto básní, ale také přibližující tvůrčí proces autorky.