Světla v soumraku
Smutné drama Akiho Kaurismäkiho uzavírá jeho volnou trilogii o ztroskotancích. Zatímco snímek Mraky odtáhly (1996) vyprávěl o nezaměstnanosti a Muž bez minulosti (2002) o životě bez domova, ústředním tématem Světel v soumraku je osamělost. Hrdinou vyprávění je noční hlídač Koistinen, který pracuje v luxusním nákupním centru. Mlčenlivý a samotářský muž vede prázdnou, jednotvárnou existenci, má však i své sny. K jejich naplnění je ovšem zapotřebí i kus štěstí, které Koistinenovi zoufale schází. A když už se zdá, že má v podobě plavovlásky Mirji lásku na dosah, ukáže se, že se jedná o zločineckou intriku...
Světla v soumraku jsou zdánlivě chladným, bezcitným a nemilosrdným filmem. Kaurismäkiho hrdinové nikdy neplýtvali slovy, zde se jejich komunikace omezuje na holé věty a podobně strohým, neosobním dojmem působí kamera Tima Salminena, zachycující v dlouhých statických záběrech sice barevné, ale přesto bezútěšné prostředí bytů, nočních podniků a městské periferie. Bezútěšně působí i kamenné tváře jednotlivých postav. Kaurismäkimu se minimálními prostředky podařilo vytvořit dílo, z něhož mrazí, trpělivý divák je však na jeho konci odměněn jedním z nejsubtilnějších happy endů v dějinách kinematografie.
Snímek v roce 2006 soutěžil na MFF v Cannes. V témže roce Kaurismäki zakázal, aby Finsko vyslalo jeho film do soutěže o Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film, čímž vyjádřil svůj dlouhodobý nesouhlas s přítomností americké armády v Iráku.