Paní Harrisová

Skutečný příběh rozvedené učitelky paní Harrisové, která po čtrnáctileté známosti zastřelila svého milence, známého kardiologa Hermana Tarnowera, byl v roce 1980 oblíbeným předmětem zájmu tisku, neboť měl tu správnou příchuť šťavnatého skandálu z vyšších vrstev. Celá aféra začala poměrně nevinně v roce 1966. Jean Harrisová byla ve svém novém vztahu uspokojena hned na počátku drahým zásnubním prstenem. V dalších měsících však k žádnému posunu kýženým směrem nedošlo. Žádné datum svatby, jen pravidelné byť nepříliš časté schůzky a posléze Tarnowerovo neskrývané flirtování s jinými ženami. Charismatický lékař, který se proslavil populární dietologickou knihou, na otevřené otázky ohledně sňatku začal odpovídat negativně a čím dál tím víc hysterické paní Harrisové bez zábran předepisoval návykové prášky (na její časté bolesti zad). Psychicky labilní žena, trpící obsedantními představami, nakonec svého milence několika ranami z revolveru chladnokrevně zastřelila (i když se pak u soudu hájila tím, že k výstřelům došlo nešťastnou náhodou při zápasu o zbraň).

Snímkem debutovala jako režisérka dramatička Phyllis Nagyová, která vycházela z faktologické knihy Shany Alexanderové a soustředila se především na vedení ústřední herecké dvojice (Annette Beningová a Ben Kingsley byli za své kreace nominováni na Cenu Emmy i na Zlatý glóbus). Film měl ještě dalších deset nominací na Emmy (mj. za nejlepší scénář a režii Phyllis Nagyové).

O aféře, resp. o následném soudním procesu, byl natočen ještě u nás neuvedený TV snímek The People vs. Jean Harris (1981, Lid versus Jean Harrisová; r. George Schaefer), v němž titulní roli ztělesnila Ellen Burstynová (v Paní Harrisové se objevuje v malé roli bývalé doktorovy milenky).