Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 20. června 2009

Petr Majer: „Dobrý den paní doktorko, mám jedinou otázku: Jak vnímáte manželské štěstí, jak byste ho charakterizovala. Děkuji.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Dobrý den pane Petře i Vy všichni ostatní, vítám Vás na dnešní poradně. Ráda odpovím na Vaše otázky. K tomu, co je manželské štěstí, bych asi řekla, že štěstí je pocit spokojenosti se životem svým i společným, tedy partnerským. Konkrétní obsah, který způsobuje tento pocit je asi u každého z nás různý. U spolužití je pravděpodobně pro oba partnery spolu-práce a spolu-vytváření rodinného zázemí, podpora a pomoc při těžkých chvílích a v neposlední řadě i soulad sexuální.“

Denisa: „Dobrý den paní doktorko, poprosila bych Vás o radu, jak sladit rodinný život, který je v mé téměř 100% režii s časově náročným zaměstnáním manžela? Kolikrát pracuje i doma do noci. Zatím se snažíme najít si sem tam společnou chvilku na výlet nebo procházku s rodinou, ale takových chvil bohužel ubývá, protože jsme oba unavení. Já ze servisu rodině, on z náročné práce. Cítím, že se začínáme vzdalovat. Bohužel finanční situace neumožňuje muži, aby si našel jiné, méně placené, místo. Děkuji za odpověď“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Doporučila bych Vám návštěvu manželské poradny, je třeba celou situaci rozebrat spolu s odborníkem a hledat cesty, jak udržet psychickou blízkost. Bojím se však, že toto extrémní vytížení je nebezpečné.“

Mirka: „Dobrý den, může dále fungovat 22tileté manželství po osamostatnění dítěte (20 let). Kdy muži stačí teplá večeře, vyžehledné prádlo a žena, která je ochotná naslouchat. Bohužel bez chuti na sex (což manžel toleruje). S pocitem beznaděje, že vlastně nemá pro co žít. I když se vždycky najde někdo, kdo ji potřebuje. Ať už z cizích lidí nebo z okruhu rodiny. Ale pro ni je to jen takové přežívání. Děkuji“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá Mirko, uspokojivou náplň našeho života za nikoho z nás nikdo nedodá. Buďto budete naříkat, že nic se sebou neděláte a tudíž přežíváte nebo začnete hledat cesty, jak svůj čas zúročit tak, aby Vás to naplňovalo radostí.“

Stonavský Jiří: „Myslíte že by celou situaci řešilo koupení pozemku a postavení RD přímo ve městě tedy nedošlo by k žádné izolaci ?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Do velké míry ano, je-li tam sociální vybavenost i možnost práce třeba na zkrácený úvazek.“

Katka: „Dobrý den paní doktorko, po studiích chceme s partnerem postavit dům, je zabezpečený a chce, abych byla doma. Ja s tím nemám problém, ale bojím se, že dopadnu tak, jak bylo varováno v pořadu. Myslíte si, že pokud bude partner pracovat z domu, budeme tedy neustále spolu a bude i s dětmi, máme větší pravděpodobnost, že budeme oba šťastnější, než kdyby pracoval mimo domov? Děkuji a přeji hezký den.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Nedovedu odhadnout, co s Vámi udělá ponorková nemoc, ale spíše bych si od toho moc dobrého neslibovala. Je dobré se od sebe vzdalovat, jinak se nemůžeme přibližovat.“

Irena Slavíčková: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, zda může významně ovlivňovat vtah, který mám s partnerem již 5 let, žití u mých rodičů. Mě je 26 a partnerovi 28, stále se k ničemu nemá.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Ano, může to rozhodujícím způsobem ovlivňovat chuť do soužití. On si vybral Vás, takhle může mít pocit nátlaku a přesily. Taky bych se Vás sama proti všem bála.“

Robert M.: „Mame se zenou uz rok a pul velkou manzelskou krizi, jsme spolu uz 13 let a mame 2 kluky 8 a 4 roky. Ja se snazim zachranit nase manzelstvi, ale zena uz je asi rozhodnuta vsechno skoncit rozvodem. Nemuze mi zapomenout, ze jsem resil jeji nestarostlivost o deti, mne a domacnost s jejim tatou a bratrem. Je velice hrda. Mame rozdilne nazory na vychovu deti, na traveni volnych chvil a je tezke najit opet spolecnou rec. Pred ti to tak ale nebylo. Mneli jsme ale velice narocne obdobi: stehovani, kluk poprve do skoly, ja novou praci a jine... Nevim uz co mam udelat pro to aby nase manzelstvi vydrzelo. Dekuji za odpoved.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Tohle sám nevymyslíte. Doporučuji Vám, abyste se urychleně obrátil na psychologa, protože sám asi nemáte představu, jak postupovat, aby to opravdu dávalo šanci vztah dostat z krize. Držím palce!!!“

Jakub Kubík: „V dnešním pořadu jsem sledoval Vaše vyjádření k tématu. Mám pocit, že se dnes dozvídám jen to, co muž musí, aby žena... Kromě toho, že mám z těchto předpisů pocit, že je žena jakési hospodářské zvíře, ze kterého má mít muž užitek, tak také nikde nevidím, co mohu čekat od ženy. Příklad: Muž postaví dům, musí ho zaplatit, žena v něm žije, neváží si toho, milenec, rozvod atd... Má tedy cenu chtít po ženě věrnost a jakýsi rozumný přístup?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Vážený pane Jakube, od kvalitní ženy kvalitní muž nemusí věrnost vyžadovat, protože ona sama si si chce vychutnávat. Nevím, co myslíte rozumným přístupem, to bychom si museli spolu porovnat, ale myslím, že ani opravdový chlap se srdcem na pravém místě nepotřebuje nic "muset". Ani nevím, že bych něco o musení mužů pronášela. Naopak, myslím, že muži prostě chtějí být dobří a já jsem pro to, nechat se vést vzájemnou úctou, nikoli musením.“

Adéla: „Dobrý den, bydlím v satelitu. Nejsem štastná a je mi jasné,že je to zatím největší chyba v mém životě. Manžel se odstěhovat nechce, při jakémkoliv pokusu to málem dopadlo rozvodem.Snaží se s námi být,ale i když není úplně pořád pryč, tak i tak si tady přpadám jako kůl v plotě a každý den se snažím někam cestovat,abych měla společnost. To mi ale přijde sobecké vůči dítěti, které musí všude se mnou. Chtěla bych,aby manžel nějak pochopil,že já jsem doma,já jsem ta,co se stará o děti, proto bych měla mít větší právo rozhodnout, kde budeme žít.Zatím se mi to ale nedaří, vlastně jsem se upla na to,že snad jednou...ale bojím se,že mi to dlouho nevydrží a já vybuchnu.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá paní Adélo, velice Vám rozumím. Myslím, že děláte, co je teď ve Vašich silách. Hlavně si nevyčítejte, že všude berete dítě s sebou. Je to pro ně moc dobré, neuznávám odevzdávání dětí do péče jiných lidí. Dítě má ve Vás pocit jistoty a to je pro ně zásadní. Pokud byste se dál cítíla čím dál zoufalejší, doporučuji Vám návštěvu psychologa. Je třeba podrobně vše rozebrat a hledat s ním správná řešení. Je to rozumnější, než ničit vztah výbuchy emocí. Ty nic nevyřeší.“

G. Nardelli: „Dobry den, pani doktorko jsem presne ten typ "zelene vdovy " o kterych byl prave odvysilan porad. Citim se velmi vycerpana, frustrovana a mam pocit, ze muj zivot naprosto postrada nejaky cil, smysl. Jsem pretizena vychovou deti a manzel je velmi malo s nami. Poradite co s tim delat? Mohla bych vas pripadne navstivit? Dekuji.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Dobrý den, je nejvyšší čas hledat způsoby, jak svůj čas dělit mezi děti a jen Vaše aktivity, které budou pro Vás hodnotné a smysluplné. To vše trápení, co prožíváte, má samozřejmě vliv na psychiku dětí, i když to na nich možná v tuto chvíli není vidět. Děti vycítí ledacos a vytváří se pak v nich místo pocitu jistoty a sebevědomí úzkost a nejistota. Chtělo by to dát hlavy dohromady s nějakým psychologem. Pokud máte důveru ke mně, zavolejte na tel. 296 780 024 a můžeme se domluvit na termínu konzultace. Soukromou poradnu mám v Praze u nám. I.P.Pavlova.“

aja: „Dobrý den, bydláme na okraji v jednom řadovém domku. To co bylo v pořadu, stím naprosto souhalsím, jen jsem bohužel nepochopila, jak se to dá řešit. Manžel je stále v práci a já sama s malou na mateřské. Nikoho tu neznám a tak mi z toho "hrabe". Chybí mi komunikace, ale na druhou stranu mám ráda přírodu a malé taky zahrádka prospápíva a to i naší zvěři. Co mám ale dělat, když si pořád přijdu sama?!“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Dobrý den, kromě toho, že je dobré se zkoušet seznámit s lidmi kolem, tak je třeba si vše zorganizovat tak, abyste alespoň dvakrát týdně mohla od dítěte aspoň na 3-4hodiny, ve kterých byste měla dělat něco, co Vás baví, naplňuje. Bylo by dobré si též vymyslet svůj systematický vzdělávací program, abyste měla pocit, že něco pro sebe děláte.“

M.Jedličková: „Dobrý den, zajímalo by mne, jak konkrétně řešit situaci, kdy muž přijde z práce a nechce mluvit a žena po celodenním mlčení mluvit potřebuje. Děkuji Míša“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá Míšo, dejte si bobříka mlčení alespoň jednu hodinu po příchodu manžela. Potřebuje si trošku odpočinout, navečeřet se. Pak se nejprve zeptejte na jeho prožití dne, problémy atd.,pak se mu bude lépe Vám naslouchat. Zkuste se vžít do jeho situace, kdy na něj třeba 12 hodin mluví lidé ze všech stran. Zkuste říkat jen věci důležité, podrobnější rozhovory přenechte na víkend.“

Jarka: „Máme dvě děti, ale v poslední době nemá manžel čas ani o víkendu. Dělá na velké zakázce a říká, že musím vydržet. Ale já mám najednou pocit, že po ní přijde jiná a děti ho za chvíli (3 a 5 let) nebudou znát. Mám nějak zasáhnout? Vynutit si víc času pro nás? Bojím se, že to vezme špatně.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Ano, nucení je málokomu příjemné. Přemýšlejte, jak na to, abyste nyní zůstala v klidu, dokud tu zakázku nedokončí. Řekněte mu, že to nyní zvládnete, ale že trvale by to pro Vás bylo nepřijatelné. Pak chtějte zase vy na revanš pochopení pro sebe.“

Mirka: „Zatím tedy budu psaát. U mě jde o trošku odlišný problém. Jsem pět let po těžké autonehodě a nemohu řídit auto. Pocházím z Prahy a před nehodou jsme se s dětmi přestěhovali asi 60 KM DALEKO NA VESNICI, MANŽEL DENNĚ DO pRAHY DOJÍŽDÍ A TAKÉ CESTUJE po Evropě. A já bych opět chtěla začít "žít".“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá paní Mirko, nevím, co to pro Vás znamená "začít žít", zda zábavu, vzdělávání, sportování atd. Ujasněte si, co chcete a co je ve Vašich silách a pusťte se do řešení. Věřte, naříkáním se řešení samo nenabídne. Všichni si ho musíme hledat a propracovat se k němu. Možná to máte trochu obtížnější, ale tradické rozhodně ne. Začněte jakkoli a vše se bude měnit k lepšímu.“

Helena: „Dobrý den, žiji u přítele v satel.městečku. Zatím chodím do práce.Náš vztah se narušil nevěrou přítele,kterou popírá a zatlouká.Rozejít se nechce, ale vedlejší vztah nehodlá ukončit.Vše mi hodně ubližuje,nemůžu mu to dokázat přímím důkazem.A na tom on staví.Říká, že je se mnou usazený na celý život, chce i dítě.Chce mít rodinné zázemí a dělat si co chce.(mimo domov).Nechci žít v zlaté kleci bez lásky.Dům je přítele.Má tento vztah cenu, když bych byla celoživotně moc dobře zabezpečená? Děkuji Helena“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Jak pro koho, pro mne by cenu a smysl neměl. Sezení na penězích dělá šťastnými málokoho, život má cenu, je-li žit, nejlépe "spolu". Ale rozhodnout se musíte sama, není to lehké.“

Jakub: „Jste tam? Nevidím žádné rekace? Rád bych se na něco zeptal?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Jsem tu stále. :-))“

Mirek Burian: „Dobry den pani doktorko. Sledoval jsem dnesni dil Zelene vdovy. Jsem od narozeni se svou 11 mesicni dcerou na materske a manzelka je ta, ktera financne zabezpecuje rodinu diky sve podnikatelske cinnosti. Citim ztratu seberealizace, nezajem manzelky o mne jako partnera. Plati stejne postoje a rady psychologu v pripade, ze je role v manzelstvi otocena, tedy muz vychovava deti a zena zabezpecuje rodinu? Ma muzsky postoj pristup v tomto pripade nejaka geneticky ci vyvojove dana specifika, ktere by partneri meli vedet ci tolerovat? Dekuji Mirek“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milý pane Mirku, postoje a rady v pořadu berte jako spíše obecně platné, ve Vašem případě už cítím závan manželské krize zejména z nezájmu ženy o Vás. To není dobré. Nevím, zda jste opravdu ten bačkorový typ, kterého si my ženy většinou bohužel neceníme nebo zda jí pýcha spolkla mozek.Je mi to hloupé se stále opakovat, ale já vždy potřebuji nejprve hodně podrobně popsat celou situaci a pak hledat, co by bylo nevhodnější dělat dál. Proto i Vám radím jít vše prokonzultovat s psychologem. Ať máte přehled a můžete s ním dál rozhodovat. Pokud však máte pocit ztráty seberealizace, je nutno to změnit. Cítil byste prázdný život čím dál víc. K ničemu dobrému by to nevedlo.“

Jitka: „Dobrý den,paní doktorko,žiji s manželem už 20 let,každý máme rozdílný pohled na život,na výchovu dětí (synové 15 a 18). Dost se hádáme,manžel neustále vyhrožuje "tak se rozveď".Ale ani on ani já neuděláme žádný krok.Dá se v tomto případě vůbec radit?Děkuji.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá paní Jitko, na rady a porady jsou Češi experti a asi i já bych toho uměla vymyslet spoustu. Důležitější však ve Vašem případě je, že Vaše chuť nic nedělat je větší než chuť s tím něco závažného, náročného a rizikového dělat. Pokud to takhle bude, nemá cenu obcházet psychology. Kdybyste se rozhodla s tím něco vlastními silami udělat, pak Vám odborník může pomoci zvolit nejvhodnější řešení.“

Martina T.: „Dobrý den paní doktorko, ráda bych se Vás zeptala na Váš názor. Jsme s přítelem 5 měsíců, ale náš vztah byl od počátku velmi intenzivní. Musím říci, že hlavně z jeho strany jsem slyšela výtku, že vidět se 3x do týdne někde na kávě mu nestačí. Za to jsem samozřejmě byla moc ráda a velmi brzy tak ustoupila od svého "plánu" nespadnout do toho hned až po uši a nezamilovat se. Od počátku jsem věděla, že přítel je velmi zaměstnán, má svou firmu a spoustu věcí kolem a byla jsem si vědoma všeho, co to obnáší. Vše jsem respektovala a chápala, ale vídali jsme se často a také jsem zůstávala u něj doma. Seznámili jsme i naše rodiny, mají moc hezký vztah. Po zruba 4 měsících však přítel začal méně volat a stále a to i o víkendu hodně pracoval a na nás dva neměl moc času. Asi Tři týdny jsem to vydržela, ale pak už jsem se ho na to ptala. Dozvěděla jsem se od něj, že mne má pořád stejně rád, ale že jeho práce je pro něj to nejdůležitější a chce si splnit cíle, které si stanovil. Já to všechno chápu, ale pořád nedokážu pochopit, když přeci máme někoho rádi, tak se snažíme vše udělat tak, aby bylo vyhověno oběma stranám. Nikdy jsme se ani nehádali a teď je to takto. Mám podle Vás přítele nechat, ať se věnuje své práci a zapomenout na něj, nebo mám doufat a chvíli čekat, že si třeba uvědomí, že naše láska je krásná a má budoucnout? Ještě chci podotknout, že se rozhodně nedovnímám, že by v tom byla jiná žena. Moc děkuji za Vaši radu.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá Martino, bohužel jsem pravdivý člověk a tak mám pocit, že Váš vztah nabírá špatný směr. Myslím, že to nemusí být vůbec tragické ani bezvýchodné, je třeba však pokusit se vývoj zvrátit. To neuděláte bez odborné navigace. Utíkejte k psychologovi, tedy spíše ženě-psycholožcepromyslíte spolu možnosti Vaší ženské taktiky a strategie. Asi jste příteli opravdu dala najevo, že mu chcete být navždy oddána. To se nemá, muže přitahuje nejistota, to má pro ně vysokou cenu.Přečtěte si knížku Proč muži milují potvory. Držím palce!“

Jakub: „Manželka začala chodit do práce, ale dětijsou často nemocné, bydlíme na okraji a rodiče jsou daleko. Chce, abychom se při jejich nemoci střídali, ale můj šéf to asi nevezme, mohl bych přijít o práci. Co dělat?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Zkuste s šéfem hledat řešení. Pokud žádné nebude, dejte ženě na vybranou, zda chce střídání u dětí a nezaměstnaného manžela a jak rodinu ona v tom případě zajistí nebo zda rozhodne o tom, že máte dál chodit do práce a ona péči zajistí. AŤ vše rozhodne ona, ne Vy.“

Novotný Petr: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat zda existuje něco proti žárlivosti. Má přítelkyně je nesmírně žárlivá a já mám 25 lidí pod sebou a z toho je většina žen. Děkuji“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Ano, chorobná žárlivost se dá léčit, potíž je ale, že žárlivci léčbu zásadně odmítají( nemají na svou žárlivost vůbec náhled, vše je pro ně vina špatného chování partnera) a jdou na ni teprve, pokud dostanou nůž na krk v podobě ultimáta - buď se půjdeš léčit nebo odcházím já od tebe. Sliby žárlivců, že přestanou, nebývají dlouho dodržovány, vše plyne z extrémně nízkého sebevědomí žárlivce.“

: „Dobrý den, pani doktorka.Mam 32 rokov som zo Slovenska a velmi ma zaujala Vaša relacia.Z manželkou som ženatý jeden rok, ale vo vzťahu sme už viac ako 10 rokov. Niekedy mam pocit ako by sme spolu žili len zo zvyku, naš intímny život prestáva fungovať a prichytim sa ako sa rad pozerám po mladších ženach. Moja manželka je pekná a priťažlivá,ale mne už akosi zovšednela. Obaja pracujeme vo firme ktorú som vybudoval a manželka do nej nastúpila asi pred 18 mesiacmi ako sekretárka. Niekedy zažívam chvíle že som radšej v práci alebo v spoločnosti ako pri svojej žene. Rad bysom si nechal od Vás poradiť aké kroky by som mal uskutočniť na zachranu a oživenie manželstva. Deti zatial nemáme a myslím si, že aj toto je príčinou ochladnutia našho vzťahu.Mimochodom manželka je aj trochu žiarlivá a asi sa cíti ohrozená. Vadími, ked ideme po ulici a ide oprotinejaká pekná baba a čaká“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Dobrý den, nedovedu tu situaci z Vašeho krátkého popisu přesně diagnostikovat, ale myslím, že není dobré, že jste stále ve společném prostředí - doma i v práci. Není dobré, že v té práci jste zřejmě ve vůdčím postavení a ona v podřízeném. Není dobré, že je nejistá a žárlivá. Není ale rozhodující, zda máte či nemáte děti, po deseti letech společných chvil se každý vztah dostává do trochu obyčejných mezí, prožitky jsou slabší a ti, kteří jsou labilnější, se začnou bát. Je škoda, že tento dotaz nenapsala Vaše žena, hned bych jí doporučila, ať jde na konzultaci k nějaké šikovné psycholožce, která by jí problémy pomohla řešit. Mně se docela daří dělat z klientek zpátky pro muže zajímavější bytosti. Teoreticky řečeno - neměl byste si jí být tak moc jist. Ale Vy to za ni nevyřešíte. Můžete jí jen poradit, že by její porada s dobrou psycholožkou mohla vnést do Vašeho života pozitivní náladu a lepší společné chvíle.“

Sima: „Přeji hezké odpoledne.Paní doktorko jen bych chtěla upozornit na fakt, že existence tzv."zelených vdov" nemusí být spojována jen ¨s dnešní dobou.Od roku 2000 jsem si i v paneláku prožila tak supr 5 let mateřské dovolené /celkem s oběma dětmi 8 let/, že mám z toho trauma dodnes.Manžel byl projektant, já mu ještě po nocích kreslila výkresy aby ušetřil...Děti ho přes týden neviděly, ale dělal to přeci pro nás.Když už jsem zjistila, že se ho nemůžu zeptat ani na počet knedlíků, které chce k obědu, aby to nepovažoval za narušení jeho bohulibé činnosti, našla jsem si práci, on mladší milenku.Teď už je zase sám a asi poznal, že pochybil.Já už chci být jen sama a angažovat se citově už nikdy nemíním.Jsem sama 8 let a je mi tak líp..-jsem normální?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Ano, jste úplně normální :-) Jen nechte osudu volný průběh, nejsou všichni muži tupci, jsou vážně různí a někdy moc fajn. Kdyby nějaký šel kolem Vás, možná by se historie nemusela vůbec opakovat. Nemusíte si přece hned někoho brát. Můžete si jen zkusit, zda je Vam třeba chvilku fajn. Může se ten zázrak stát i nestát. Kdyby na něj byla šance, i pro toho muže by to bylo asi nádherné.“

Jitka: „Dobrý den,paní doktorko, žiji v manželství 20 let.Manžel od začátku dost žárlil,teď už je to trošku lepší... Máme dost rozdílný pohled jak na život,tak na trávení volného času,zdá se mi,že mu stačí jen chodit do práce a odpočinek u tv.Také chodíme spát každý v jinou dobu,manžel usíná už po tel.novinách, mě stačí jít až ve 23h.Se vstáváním je to zrovna tak. Někdy je to v pohodě,ale dost často se manžel za to zlobí.Dá se s tímto stavem něco dělat? Děkuji.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „No, upřímně, po dvaceti letech předpokládám, že už jste na ty Vaše rozdíly dost adaptovaná a pokud tu situaci teď necítíte k nepřežití, možná je to optimum, co se s tím dá dělat. Tak do toho raději nešťourejte a dělejte si své věci dál po svém.“

Lenka: „Zdravím paní doktorko, momentálně prožívám svůj první vážný vztah. Je mi 20 let a s přítelem jsme téměř dva roky. Po přečtení článku na téma žárlivost na těchto stránkách, jsem si uvědomila, že právě žárlivost je z mé strany v našem vztahu veliký problém. Přítel nic netuší. Spíše své pocity potlačuji. Neubránila jsem se nenakouknout do mobilu, icq. Bohužel se to stalo opakovaně. Vím, že to není zprávné, ale nemůžu si pomoci. Trápí mě to. Mnohé jeho rozhovory mě rozrušily, že má bujná fantazie neustále pracuje na plné obrátky. Bývám proto často podrážděná. Pomohlo by mi, kdyby se mi více svěřoval. Třeba s kým si zrovna píše a pod. Nic mi totiž o svých "penfriends" neříká. A tím roste má zvědavost a posléze i žárlivost. Nevím ale jestli po něm můžu chtít aby mi takové informace říkal. Chtěla bych mu naznačit, že žárlivostí trpím ale nevím jak abych nepůsobila jako "stíhačka" která v podstatě nemá žádné důvody a vážnější podněty. Prostě a jednoduše se v tom topím a nevím jak z toho ven.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milá Lenko, svůj problém musíte vyřešit Vy sama a to pokud možno, aby Váš přítel nic netušil. Není pravda, že si nemůžete pomoci. To sama sobě lžete. Kdyby na tom závisel Váš život, dokázala byste nedělat, co nemáte, co je a bude destrukcí a smrtelným nebezpečím jakéhokoli Vašeho vztahuk mužům. Je to ve Vás a pokud se budete "ulejvat" a neovládat se, budete sama svým vztahům záhubou. Všichni se víc či méně ovládáme. Dělejte to také a je po problému.“

G. Nardelli: „Dobry den, pani doktorko jsem presne ten typ "zelene vdovy " o kterych byl prave odvysilan porad. Funguji jako ridic, kdy stale rozvazim deti do skol, na zajm. krouzky, staram se o dum, zahradu, vychovavam deti a uz nevim kudy kam. Jsem frustrovana, vycerpana, postradam energii a na nejaky sexualni zivot nemam ani pomysleni. Usinam u televize, kdyz travim vetsinu casu sama. Postradam smysl zivota, cil a nevim co s tim. Poradite mi? Dekuji.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Ano, jste ve slepé uličce a je tedy nutno se z ní dostat zpět do různých druhů komunikace, aktivit a prožitků. Asi to za Vás nikdo, ani já nevymyslím. Věřím, že když si umíníte, že to vymyslíte tak, abyste byla samostatně spokojenější, nic a nikdo na světě Vás od toho neodradí. Máte přehled, co je příliš. Tam uberte a přidejte něco, co Vás a Váš život zhodnotí.“

HONZA: „JAK SE UBRÁNIT IZOLACI V SATELITNÍM MĚSTEČKU? CO PORADIT MANŽELCE, KDYŽ MUSÍM VYDĚLÁVAT?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milý Honzo, co chcete víc? Peníze nebo pohodu doma? Podle toho, jak si odpovíte postupujte dál. Vše má svou cenu a dobrá manželka sakra vysokou! Občas je nutné hledat řešení v sobě. Držím palce“

Jan: „Dobry den. Mam podobny problem ako prave vysielali na CT1. po 8 rokoch moja zena hlada na mne len tie zle veci. mozete mi neako poradit? vopred dakujem“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Milý Jane, je to takové minimum informací, že bych si připadala jako jasnovidec, kdybych Vám tu cokoli radila. Jděte se ale poradit k dobrému psychologovi, nebude to zas tak složité. Možná byste se měl přestat bát.“

Dita Krausová: „Žijeme u Říčan, je to tu hezké, ale znám tu málo lidí, když se mi nedávno ztratil pes, vůbec jsem nevěděla, kam jít? Líbilo by se mi, kdyby tu byla nějaká společneská místnost, nějaký podnik, kde se lidi scházejí, myslíte, že by to pomohlo?“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „To nevím, zda by společenská místnost pomohla, jde spíše o komunikaci s lidmi blízkého druhu. Za tou i ve městě musejí lidé obvykle někam dojet. Nechcete k sobě pozvat na pár dnů nějakou svou dobrou kamarádku? Nebo za ní dojeďte Vy. Hledejte cesty komunikace přímé i zprostředkované ( myslím tím třeba knihy Vám blízkých autorů.)“

Martina M.: „Dobrý den, pani doktorko, jsem 2 roky rozvedená a mám 6ti leté dítko, chtěla bych vědět kdy je ten správný čas vstoupit do dalšího vztahu s novým partnerem a jestli je lepší nechat všemu volný průběh, nebo si hledat nového partnera co nejdřív, než bude mé dítko více vnímat a samo si vybírat jestli by s náma měl bydlet bydlet ten či onen muž, aby muž co vyhovuje mě tedy vyhovoval mému dítku.“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Po partnerovi se trošku rozhlížejte, ale asi víte, že to "lovení" na nás, ženách nesmí být ani malinko znát. Až budete mít pocit, že je to nějaký "použitelný" chlap :-) zkuste je pustit s dítkem malinko blíž, ať vidíte, co to bude dělat. Nechte tomu čas, ať je Vaše volba uvážená.“

Lisa: „Dobrý den, dostala jsem "nabídku" na vztah od velmi pracovně vytíženého muže. Plánuje si i hodinu a půl co budeme spolu: má to zanesené v diáři s detaily, jak schůzka začne, jak bude pokračovat- kam plánuje, že dospěje. Cítím, že je hodný, milý a pro svou partnerku by - ve vymezeném čase- udělal vše, co bude v jeho silách. Ale také vnímám, že se svého pracovního vytížení nemíní vzdát. Takže bych asi vždy byla důležitou součástí jeho rozplánovaného času, ale jen od-do. Opravdu nevím co mám dělat. Můžete mi poradit? Děkuji“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „No, pokud se cítíte být kartáčkem na zuby, který dotyčný muž bude jednou denně používat ke svým potřebám a hygieně, jděte do toho. A jako ten kartáček svou funkci vykonávejte věrně a usilovně, dokud nebudete v rámci programu nahrazena novějším modelem.“

Eliška Kobzová: „Dobrý den paní doktorko, moje 15ti letá dcera je zamilovaná do jednoho chlapce, který má hojné zkušenosti s drogami a z toho pravděpodobně plynoucí potíže doma s rodiči. Převážnou většinu času, kdy moje dcera je doma on tráví tady s ní, mnohdy tu i spí třeba několik dnů za sebou a často se ani nemá moc k odchodu. Občas mu přispěji na cestovné sem a vím, že když dám peníze své dceři na svačinu do školy, tak ona je mnohdy dá právě jemu. Když je tady, tak dostane najíst, občas se tu i umyje, často také je na internetu a stále si neuvědomuje, že i takové věci něco stojí a já ze svého platu to všechno zvládnout nemohu. S dcerou je velmi těžká řeč, je zamilovaná, tvrdohlavá, nevím co s tím. Pokoušeli jsme se celou situaci řešit, ale došlo to jen k příšerné hádce mezi mnou a dcerou. Zkuste mi prosím poradit. Děkuji mnohokrát“

PhDr. Zdeňka Sládečková: „Stanovte si své hranice, co chcete dělat a co ne, co budete vyžadovat a co poskytnete. Pak žádejte o dodržování a pokud to nepůjde, nespolupracujte. Parazitování je neučte.“