Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 13. června 2009

Lenka: „Dobrý den paní doktorko, chtěla bych se Vás zeptat na partnerský vztah. Jsme s manželem 18 let, jemu je 41, mně je 38 let, máme 17 letou dceru. V současné době spolu nežijeme, dva roky. Před dvěma lety se zamiloval a odstěhoval k přítelkyni ze dne na den. Byl s ní tak půl roku, ona s ním nechtěla dál žít, tak se chtěl vrátit k nám. Což jsem odmítla, ne z nějaké hrdosti, ale protože by to nefungovalo z mé strany, pořád bych mu to vyčítala. Protože to nebyl rozchod, který bychom spolu probrali a dohodli se. Byl to rozchod, že manžel spálil mosty a nechal nás s dcerou samotné, aniž by ho zajímalo, jak to zvládneme. Dcera z toho byla psychicky docela špatná. Myslím si, že dodnes na to nemá dobré vzpomínky. Manžel se chce vrátit pořád, říkal že počká, až si to rozmyslím a vezmu ho zpátky. Nevím, co mám dělat. Na jednu stranu mám strach z toho, že by to fungovalo chvíli a bylo by to zase ve starých kolejích. Věřit se mu už nedá, i když tvrdí, že se změnil, že si všechno uvědomil, že potřeboval takový kopanec, aby si uvědomil, co ztratil. Myslíte si, že člověk se může změnit, jeho povaha? U nás je to tak, že nemůžeme být spolu ani bez sebe. Takže neřešitelné. Mám ho ráda, on mě zřejmě taky, ale bez něho je mi nějak líp, klidněji, bez nervů. Má podle Vás cenu vstupovat znovu do stejné řeky po tolika letech? Rozvedení nejsme, protože manžel s tím nesouhlasí, řekl že k soudu nepůjde. To už tedy bylo před dvěma lety, od té doby jsem se o rozvodu nezmiňovala. Ráda bych totiž vyřešila všechno v klidu, vyčkávám, jestli s tím nepřijde sám. Takže vlastně nemáme nic vyřešeno, nic pořádně ukončeno, uzavřeno. Což asi také není moc dobré. Zároveň Vás prosím o radu z oblasti vztahů v zaměstnání. Mám problémy s kolegyní už pár let a zdá se mi to neřešitelné. Je jí 44 let. Jelikož sedíme v jedné kanceláři, je to hrozně vyčerpávající. Jsme tam čtyři a nikdo kdo s ní kdy pracoval s ní nemá dobré zkušenosti. Ale bohužel to ví jen ten, kdo s ní dělal. Jakmile vyleze z kanceláře, usmívá se a nikdo by do ní neřekl, jak je to zlý člověk. Nevím, jestli se Vám to slovo bude líbit, ale je to takový "energetický upír". Jsem v její společnosti vyčerpaná, unavená, úplně vyždímaná, mám žaludek na vodě a špatně se mi dýchá. Ona záměrně vyvolává hádky a dělá jí to moc dobře. Vždycky pak úplně ožije a přihlouple se usmívá. Má období, že vybouchne, udělá jí to dobře a zas dá chvilku pokoj. Jenže, kdo je na to zvědavý, špatně se chodí do práce, když nevíte, co Vás čeká, jakou bude mít zrovna náladu. Ona to ví, že ji nikdo v kanceláři nemá rád, ale prostě jí to nevadí, právě naopak. Jí to posiluje. Ale co mi vadí nejvíc a to na mně, že se neumím proti tomu bránit. Chtěla bych se naučit ji ignorovat, jako by tam nebyla. Ale...je to hrozně těžké, protože mi vadí její faleš. Dám Vám příklad. Dříve s ní pracovala paní, co teď byla na mateřské. Tahle naše zlá kolegyně paní na mateřské hrozně pomlouvala, nenechala na ní nic suchou, tvrdila, jak jí ubližovala, že chtěla dát výpověď. Nyní se paní vrátila z mateřské a najednou se s ní baví jako by nic, jako kamarádka, jako by ji nikdy nepomlouvala. Mělo by mi to být jedno, je to její věc a její svědomí. Ale právě mi to jedno není a to z důvodu, že tam sedím a vidím tu faleš. Nevím, jak se toho mám zbavit, co dělat, jak ignorovat. Vadí mi, že paní po mateřské nemá ani tušení, jak o ní mezitím kolegyně mluvila. Právě naopak, ona ji "zachraňuje", protože paradoxně si téhle paní na mateřské zlá kolegyně stěžovala, jak to s námi není k vydržení, že chce dát výpověď. Úplně stejné řeči, jako říkala nám o téhle paní po mateřské. Je to pořád dokola. Je to žena, která chce neustále litovat od druhých, proto dělá takové podrazy. Prosím Vás o pomoc, jak se mám bránit vnitřně, jak se obrnit a získat sílu, aby mi její faleš, zloba a zákeřnost nevadila. Ona bude pořád stejná, ale já se chci změnit v pohledu na ní, chci ji přehlížet, nevnímat. Jsem tam psychicky na dně, že mám stále nějaké zdravotní potíže, hlavně po nějakém jejím výbuchu. Děkuji Vám za ochotu a čas Lenka“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, paní Lenko, nejprve zodpovím Váš dotaz, který se týká Vašeho partnerského vztahu. Nejistota bývá stresující, a proto byste se měli pokusit situaci vyřešit. Za ty dva roky rozloučení jste si prošla fází odpoutávání od partnera, který Vás opustil a emočně zranil. Jak uvádíte, zasáhlo to přirozeně i Vaši dceru.Se situací se pomalu vyrovnáváte a nechcete zažít "ztrátu opětovně". Měla byste si vnitře ujasnit, zda svého manžela stále milujete natolik, abyste do tohoto vztahu znova šla i s tím rizikem, že se jeho chování může opakovat. V manželství by si lidé měli odpouštět, každý vztah zažívá svoje krize, které se musí překonávat. Pokud se k sobě vrátíte, tak už nesmíte manželovi nic vyčítat. Co bylo, to bylo. Osobnost člověka však nezměníte. Člověk sám může sice na sobě zapracovat a určité svoje chování kontrolovat či omezovat, nicméně jádro osobnosti zůstává stejné. Z mého pohledu si toto musíte vyjasnit a pokud cítíte, že už by to nefungovalo, je ideální najít si nový vztah a zkusit začít žít s novým partnerem. Co se týká Vašeho konfliktu s kolegyní, někdy vztahy mezi lidmi přerostou až do stavu, kdy s daným člověk nemůžete pracovat či žít. Někteří lidé jsou latentně hostilní (nemají rádi lidi, ale nedávají to najevo). Ideálním řešením by bylo nechat se přeložit na jiné oddělení či do jiné kanceláře. A to zejména pokud uvádíte, že máte zdravotní problémy. Dlouhodobý stres je velmi škodlivý. A je zřejmé, že kontakt s tou paní Vás vysoce stresu. Pokud toto není technicky možné, tak se pokuste kolegyni ignorovat.“

Lenka: „Dobrý den, prosím o radu jak se vyrovnat s narušenou důvěrou ve vztahu na dálku.Děkuji.“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, paní Lenko, otázkou je, co Vaši důvěru narušilo. Vztah na dálku vyžaduje daleko vyšší toleranci a důvěru v toho druhého. Někdy se zcela zbytečně zahlcujeme různými fatazijními obrazy, představujeme si, čeho všeho se náš partner dopouští. Jedinou obranou je intenzivnější fyzický kontakt, tak abyste spolu mohli sdílet "banality" všedního dne. Pokud to možné není a není ani žádný důkaz "nevěry", tak se zbytečně netrapte a pokuste se důvěru ve Vašeho partnera znovu nabýt. Monika Morgensternová“

ILCA: „DOBRY DEN,CHTELA JSEM SE ZEPTAT,POSILALA JSEM VAM DOTAZ A NA STRANCE SE NEOBEVIL,TAK JSEM SE CHTELA OPTAT ZDA VAM DOSEL DEKUJI ILCA“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Ilčo, zkuste ho prosím poslat znova. Děkuji.“

Sany: „Dobrý den, jak důležité je pro vztah na dálku (s cizincem) respektování a znalost partnerovi kultury? (Zvyky, jídlo, historie, zájem o jazyk...) Děkuji!“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, Sany, to,že se seznámíte blíže s mateřskou kulturou Vaše partnera Vám může napomoci mu lépe porozumět a pochopit ho. Mnohá nedorozumění mezi partnery z různých kultur vznikají právě proto, že nechápeme hodnoty toho druhého člověka. Čím více toho z jeho zvyků pochopíte, tím více se mu přiblížíte a naučíte se respektovat i jeho kulturu. Monika Morgensternová“

Bára: „Dobrý den, zajímalo by mě, jestli se mezi "vztahy na dálku" počítá i to, když jsme studenti a vídáme se o víkendu nebo nejvíce po dvou týdnech, protože studujeme každý v jiném městě.Děkuji za odpověď“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, Báro, někteří autoři uvádí, že vztah na dálku je dán počtem kilometrů (ca 120 km). Podle mého je však důležitější skutečnost, jak to subjektivně vnímají sami dotyční partneři. Pokud každý studujete v jiném městě, denně za sebou nejezdíte a pokud byste chtěli být více spolu, tak to vztah na dálku je. Monika Morgensternová“

Petra: „Dobrý den, existuje nějaká zajímavá publikace o vztazích na dálku? Děkuji“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, Petro, podívejte se na web pod heslo long-distance relationships. Tam naleznete řadu odkazů na zahraniční literaturu. Monika Morgensternová“

Raduš: „Dobrý den, co si myslíte o vztahu, když si dva píšou denně a jednou nebo dvakrát týdně si zavolají? Je to vztah češka+egypťan. Opravdu je lepší, když by si volali denně, jak to říkala ta holka v tomhle díle Přátelských vztahů?“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, každý vztah může mít nastaven svoji ideální míru intenzity kontaktu. Někomu stačí volat si jednou za týden, druhému páru je to příliš dlouho. Obecně ale platí, že lepší je častější komunikace, protože si tím uchováváte kontinuitu ve vztahu - nebo-li víte, co druhý dělá, jak se cítí, jaké má starosti. Jste mu svým způsobem blíže. Monika Morgensternová“

ILCA: „PANI DOKTORKO,MOC DEKUJI ZA ODPOVED.MATE PEKNE STRANKY,JEN TAK NAHODOU JSEM ZAPLA TELEVIZI,AKORAD TO KONCILO,A RIKALY INTERNETOVE STRANKY,TAK JSEM TO SKUSILA A JSOU MOC PEKNE.A NEJHEZCI JE TO ZE SE CLOVEK MUZE JEN TAK S NEKYM PORADIT O SVEM PROBLEMU S CLOVEKEM KTERY JE NA TO ZAMERENY:-) ALE K MEMU MENSIMU PROBLEMU.MAM PRITELE TRI ROKY A KOUPIL SI MOTORKU,OD MLADI VASNIVY MOTORKAR,JENZE PROBLEM JE TEN ZE MAM 5 LETOU HOLCICKU,Z PREDESLEHO VZTAHU,PRITEL JI MOC MILUJE TO ANO ALE ZANEDBAVA,ME A MALOU,K VULI MOTORCE.NEJENOM ZE PORAD DO NI VRAZI PENIZE,RADSI DO MOTORKY NEZ ABY MI DAL NA NASE VYDAJE .TY TAHNU JA A NICI ME TO.ALE I TO ZE ON BY RADSI PODNIKAL SE MNOU VYLETY NA MOTORCE A JA RADEJI RODINNE VYLETY A PROTO SE CASTO HADANE.BYLA BY STE TAK HODNA A RICT CO DELAM SPATNE ZE MNE PORAD NEDOKAZE POCHOPIT.???BEZ MOTORKY TO BYLO SUPER,KAZDY VOLNY VYKEND JSME NEKDE BYLY S MALOU NA VYLETE A TED 1 ZA PUL ROKU.A JA BYCH SE CHETLA VENOVAT SVOJI HOLCICCE,NA KTEROU DIKY ME PRACI,NA SMENY,A DVANACKY MAM VELICE MALO CASU.A SAMA VIDIM ZE UZ TO NENI MEZI MIM PRCKEM CO TO BYVALO.RADEJI MA BABICKY,KTERE JI CASTO HLIDAJI.MOC DEKUJI ZA ODPOVED A PREJI PEKNY ZBYTEK DNE“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, Ilčo, je důležité, aby si partner pěstoval své koníčky, i když nám nemusí být sympatické. Základem fungujícího vztahu je, že dáme člověku prostor. Otěvřeně si s ním můžete promluvit o tom, že jeho zálibu respektujete, ale je Vám líto, že s vámi tráví méně času. pokud cítíte něco jako problém, tak o tom s partnerem mluvte. Monika Morgensternová“

Markéta P.: „Dobrý den. Chodím s přítelem přes půl roku ale vídáme se průměrně 1x za dva týdny. Mně to moc nevyhovuje, ale kvůli jeho práci se jen těžko můžeme vidět častěji. Chtěla bych s partnerem více komunikovat, když už se moc nevídáme, ale on mi napíše tak jednu sms za týden a volám spíše já. Není to tím, že mu na mě nezáleží, jemu to prostě vyhovuje jak to je. Jak ho mám přimět k tomu, abychom spolu více komunikovali? mně totiž vzájemná komunikace opravdu chybí, chtěla bych s ním řešit i maličkosti, ale on tu potřebu nemá.“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, Markéto, problém vidím v tom, že máte každý jinou představu o ideálním fungování vztahu. Prakticky fungujete jako vztah na dálku, i když nejste fyzicky vzdáleni. Pokud Vám to vadí, tak si o tom s partnerem otevřeně promluvte.Někdy se stává, že si to ten druhý ani neuvědomuje, že to chce jeho partner jinak. Nutit ho však nemůžete. Monika Morgensternová“

manin: „Dobrý den, chtěl bych se zeptat, zda si myslíte, že některý koncept sociální psychologie odporuje zdravému rozumu. Případně který. (Na to se nás ptají u zkoušky ze soc. psy. na FSS Masarykovy univerzity v Brně :-)“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, většina konceptů je podložena výzkumy. Nicméně žádný koncept nemůžeme dogmaticky přijímat, vždy se můžeme ptát. Napadá mi jedna teorie - "Opaky ve vztazích se přitahují". Sociální psychologové výzkumně prokázeli, že se spíše přitahují lidé, kteří jsou si podobní. Monika Morgensternová“

Verča: „Víte, měla jsem už spoustu vztahů. Ač nebyly založeny na zodpovědnosti a budování společné budoucnosti, hledala jsem v něm vždycky něco, co by mě mělo předsvědčit, že jsem vážně zamilovaná. Jenže nikdy to nebylo to co jsem čekala. Pokaždé mě na tom druhém cosi odradilo a už jsem to nemyslela tak upřímně a vážně jako ten druhý. A pak se sebe ptám.. jak se vlastně pozná láska.“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, fáze zamilovanosti je poměrně krátká a přirozeně odeznívá a může, ale také nemusí přerůst v lásku. Láska není tedy jen to počáteční oblouznění, ale silný cit. Navíc existuje více druhů lásek, proto nelze na Váš dotaz jednoznačně najít odpověď. aicky řečeno, nemůžete bez toho druhého žít, protože ho ke svému životu potřebujete. Monika Morgensternová“

Eva: „Dobrý den.Reaguji na díl,ve kterém se jednalo o vztazích na dálku.Vlastně ani přesně nevím na co se ptát,protože,to jak náš dálkový vztah dopadne,na to mi asi nikdo neodpoví.Snad jen,jak tyto vztahy jsou časté.Náš dálkový vztah trvá už téměř pět let.Dělí nás dálka přes celou republiku.A jsme stále štastní.Naše setkání je tak asi jednou za měsíc a jinak si každý den voláme,třeba i několikrát.Kolikrát jen takové maličkosti,že jeden ,nebo druhý něco dělal,nebo prostě vše co prožíváme .Vím,že pro někoho je nepochopitelné proč se nesestěhujeme.Ale není to zas tak jednoduché.Já jsem rozvedená a přítel je ženatý.A v padesáti se jen tak lehce za sebou nepálí mosty.Přítel má finanční povinnost k dosavadní rodině a já ho k ničemu nenutím.Sama se k němu chovám jako k partnerovi,tedy hlavně co se týče věrnosti.Nikdy bych mu nebyla nevěrná,ikdyž je tak ode mne daleko.Sami nevíme jak to skončí,máme se moc rádi.Možná se něco nečekaného stane,nebo náš vztah prostě odezní.Máte nějaké zkušenosti ze své praxe?Moc Vás zdravím a děkuji za reakci.“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den,Evo, každý pár to prožívá odlišně. Některé páry jsou ve vztahu na dálku spokojené, jsou to zejména lidé, kteří spolu nevychovávají děti. Konce těchto vztahů jsou různé, ale to platí ostatně o vztazích obecně. Napadá mi jeden muž, který si vždy najde partnerku, která se nachází na jiném kontinentě. Pravda je, že zatím nemá děti ani se neoženil. Monika Morgensternová“

Jasmínka: „Hezké odpoledne, existují nějaké indicie, podle kterých se dá alespoň přibližně určit, zda bude konkrétní vztah na dálku fungovat?“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, Jasmíno, neexistuje žádný univerzální recept. Čím jsou odlišnější hodnoty obou partnerů, tím je vyšší riziko selhání vztahu. Tím mám na mysli např. odlišné náboženství. Velká vzdálenost mezi partnery je také finančně náročná, takže to je také jeden faktor, který může ovlivnit to, jak často se lidé setkávají. Do takového vztahu by měli jít lidé, kteří dokáží důvěřovat, namají nereálná očekávání a jsou tolerantní. Monika Morgensternová“

Pavlína: „Dobrý den paní psycholožko,chtěla bych Vás poprosit o radu.Žiju s manželem 5 let a před rokem jsme měli velkou krizi a já jsem již chtěla vztah ukončit.Bylo to už vyvrcholení mnoha neschod a hlavně jsem byla strašně nešťastná z manželova chování ke mě.Slovně mě napadal,stále mi něco vyčítal a kritizoval.Máme spolu 4letou dceru a tak jsem se snažila vztah dlouhou dobu udržet,ale z neustálých sporů a nehezkých scén jsem už byla tak unavená a depresivní. Manžel se rozejít nechtěl a od té doby se snaží nevyvolávat tak velké hádky a chová se ke mě mnohem líp,ale já přesto nejsem ve vztahu spokojená a stále se mi vybavují některé nehezké věci a dokonce nemohu jezdit s manželem na naši chalupu neb jsem tam zažila nehezké chvíle.Nevím co mám dělat,jestli k manželovi ještě někdy najdu cestu nebo jestli mám vztah ukončit.Mám ještě 2 syny z prvního manželství,kteří ještě studují a bojím se,že bych finančně nezvládla zůstat sama,ale nechci žít v přetvářkách a s donucením s manželem.Moc děkuji!Pavlína“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, Pavlíno, jak to popisujete, vypadá to, že krize ve vztahu ještě doznívá, což je přirozené Pokuste se vybavovat si hezké společné zážitky a nevracet se ke vzpomínkám, které Vás traumatizují. Dejte si ještě čas, je vidět, že se o zachránění vztahu oba snažíte. Pokud by Vaše nespokojenost přetrvávala, vyhledejte manželského poradce. Monika Morgensternová“

Králová Simona: „Dobrý den prosím o pomoc. Byla jsem s přítelem deset let a on to ukončil. Děláme oba ve zdravotnictví a doma jsme se moc neviděli a komunikace vázla. Bavili jsme se převážně o práci a občas o věcech co budem podnikat. Bydlíme na ubytovně a stále sdílíme jeden pokoj. Ukončil to prý proto, že se nudil a vyhlídl si jinou ženu. Děkuji Králová“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, paní Králová, prožíváte stav rozchodu, což je velmi zátěžová situace. Pokud nebyl Vás partner ve vztahu spokojený a našel si jinou partnerku, a pokud si nepřeje se k Vám vrátit, tak se musíte smířit s rozchodem. Až odezní bolest, pokuste se navázat nový partnerský vztah. Pokud se s rozchodem sama nevyrovnáte, vyhledejte pomoc odborníka. Monika Morgensternová“

Markéta: „Dobrý den! Chtěla jsem se zeptat ohledně partnerských vztahů na dálku. Je mi 17let a můj přítel je o 8 let starší a je to Tunisan. Potkali jsme se před 4 měsíci a zamilovali se do sebe. Zamilování bylo krásný, ale pčipadá mi že ten náš vztah udržuji jen já. V dubnu jsem za ním odletěla a on byl štěstí bez sebe, a prožili jsem spolu krásný týden. Po tom jak jsem odjela asi tak měsíc jsme bez sebe nemohli být trápili jsme se oba, že jsem od sebe tak daleko, ale po tom měsíci to už zase trochu opadlo. Píše me si sms tak maximálně 1 za den a to ještě většinou musím napsat já, abych vůbec věděla co se sním děje. Už 3 měsíce čeká na výzum aby mohl jet pracovat. A tak mě před 2 týdny napadl takový nápad, že bych za ním zase jela, ale on mi řekl, že neví co bude z vízem a že musíme počkat a pak budeme plánovat. Ale přitom už bylo předtím jasné, že v té době jak jsem si naplánovala přijet ještě nebude mít vízum. No asi jsem blbá husa, ale připadá mi, že mě začíná mít jen jako železnou zásobu do život. Mladá, bohatá, prespektivní Evropanka. Jen jako dobrou partii pro život, aby byl založen a nemusel nic dělat. Ale třeba s pletu...... Nevím jestli ten vztah mám na dále udržovat a snažit se a nebo to nechat, až z toho časem něco vyplyne? Děkuji Vám za radu a za váš čas. S pozdravem a přáním pěkného dne Markéta“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Dobrý den, Markéto, Váš partner pochází z kultury, která má odlišný pohled na ženu než je v evropské kultuře. Udržovat takový vztah je velmi náročné. Uvidíte sama, jak se daný vztah bude vyvíjet. Ale pokud odezní zamilování a vztah vyžaduje i něco více, je možné, že se pohled partnera na vztah změnil. Nemůžu Vám dávat radu, jak se zachovat, to si musíte rozhodnout sama. Ale pokuste se s přítelem brzy sejít, vše v klidu rozvažte a uvědomte si i možná rizika, pokud by vztah pokračoval nadále (výchova dětí, místo soužití apod.). Monika Morgensternová“

heubusch@email.cz: „Je mi 64 let memu partnerovi 68 let.Ja jsem vdova ,on je 4 roky rozvedeny.Ja ziji nyni v Cesku/5 let v Nemecku/,on je Nemec.Ja mm v NSR provdanou dceru.On byl u mne asi 14 dni ,ja u neho jiz trikrat./14dni ,5nedel ,1tyden.Zname se jiz rok,nedokaze se rozhodnout,zda chce se mnou spolecne zit nebo ne.vzdy kazdy druhy den mi vola.Ja mu davam asi najvo prilis svoji lasku,asi jsem prilis uprimna,je to na skodu vztahu?“

PhDr. Monika Morgensternová Ph.D.: „Vážená paní, dejte svému partnerovi více času. Není jednoduché se rozhodnout pro společné soužití, když máte každý za sebou životní partnerství. Na partnera nenaléhejte, někdy to druhý může vnímat jako omezení. Na druhou stranu je dobré říkat věci, tak jak cítíte. Já nevidím v upřímnosti problém. Ale problém je, pokud člověka někam tlačíme, kam on nechce. Monika Morgensternová“