Partnerské vztahy aneb Návod na přežití

Záznam chatu ze soboty 16. května 2009

Petr Majer: „Dobrý den pane magistře, mám dvě otázky: Říká se, že drogy činí člověka šťastným. Souhlasíte s tímto tvrzením? A druhá otázka: Jak vnímáte manželské štěstí? Děkuji.“

Mgr. Pavel Rataj: „Dobrý den milý posluchači, diváci a dotazující... Milý Petře, kolem drog je spousta mýtů, lží a nepochopení. Ale faktem je, že drogy jako látky s omamnou a psychotropní účinností dokáže navodit i velmi radostné stavy. Nenazýval bych to ale štěstím. Účinek je spíše několikarázový,nikoli dlouhodobý.... S manželským štěstím to má jen velmi málo, může to sice připomenout nějaký extatický prožitek, ale tím to asi končí. Manželské štěstí stojí mnoho aktivity, úsilí a energie a je většinou trvalejšího resp. stabilnějšího charakteru. Zatímco u užití drogy, jde téměř vždy o pasivitu. V naší kultuře jde spíše o zneužívání než a aktivní rituální používání takových látek...“

Zuzana Pátková: „Dobré odpoledne pane magistře, chci se zeptat na jednu věc. Myslíte si, že pro budoucnost ženy je dobré, když pozná pouze jediného muže, zhruba kolem 18. roku, kterého si později třeba i vezme? Není to chyba, když nemá srovnání s ostatními muži a neví tak, co je správně a co ne?Nemůže to být později důvod k nevěře?“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Zuzko, já bych to určitě chybou nenazýval. Může to být určitou nevýhodou, ale takových je ve vztazích vždy spousta. Srovnání je určitě dobré, ale v manželství je vždy důležitější jak se partneři o vztah starají a jak se s ním dokáží vyvíjet. Mnoho párů je vztahově zkušených, ale jejich vztah končí na rigiditě a neochotě se vzájemně posunovat. Hypoteticky to jeden z důvodů k nevěře být může, ale pro nevěru si vždy najdeme spousta důvodů, kterými se jí snažíme omluvit.“

Alice: „Dobrý den, pane magistře, zkuste, prosím, poradit. Velice mě přitahuje jeden muž. Nedokáži se na něj usmát, někdy se na něj, při setkání, ani nedívám, nejsem schopna se v jeho přítomnosti chovat normálně, natož promluvit. Co byste mi poradil? Jak se mám zbavit strachu? Toto se mi stávalo, možná, někdy v pubertě, ale pak už ne, seznamování (komunikace...) s muži probíhalo prakticky normálně, uvolněně. Děkuji“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Alice, tam kde nás někdo přitahuje moc, tak to s námi může hýbat až natolik, že nás to vlastně paralyzuje. Většinou je to doplněno spousta vnitřními fantaziemi, typu:" kdybych udělala tohle, tak on si bude myslet toto... apod." Někdy se ztrácí hravost a uvolněnost, jak to popisujete. Většinou se nalazení uvolní při prvním úspěchu, nebojte využít lidí kolem sebe, kteří vám s tím pomůžou. Někdy a někomu může pomoci humor, někomu humor sama ze sebe, někdy je dobré naběhnout si schválně do takové situace. Takže hlavu vzhůru, Alice držím palce, PR“

Mirek: „Dobré odpoledne. Před lety jsem se rozvedl s manželkou, byla velká neurotička. Nyní, když si najdu partnerku, tak podobnou, je mě kolem padesáti. Jak najít partnerku, která by měla jiné vlastnosti.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milý Mirku, často jsou naše volby nevědomě ovládané, velmi často nás skrytě či otevřeněji přitahuje podobný typ partnerů. Někdy se stává, že mi máme tak silný vliv, že vztah dokáže svým nastavením dostat vždy do podobné situace. Nevím, jak to máte vy, ale po odpovědi bych se vydal intervencí tohoto směru. Přeji pevné nervy, trpělivost a chuť se více sebepoznávat, PR“

Katka: „Dobrý den. Chtěla jsem se zeptat: jsem zamilovaná do muže s větším věkovým rozdílem. Když ho vídám, chová se ke mně velmi mile. Chtěla bych se s ním více sblížit, ale vídáme se spíše méně. Při posledním setkání jsme se spolu vyfotili. Při focení mě lehce hladil až zajel rukou za pásek. Mám to brát jako výzvu? Nechci vypadat jako naivní náctiletá..ale nevím, jak si to celé vysvětlit.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Katko, nevím jak velký rozdíl máte na mysli, takže mohu říci, že maximálně se do perspektivy doporučuje 10 let. K té výzvě za páskem nutno říci, že už je to chování za hranicí, takže z toho něco číst možná jde. Ale u chlapů bych nejdříve přemýšlel o flirtu, pak o úletu, a teprve pak bych začal přemýšlet o něčem vážnějším. Ale sama tušíte, že je to komplikovanější.S pozdravem PR“

katka nováková: „Dobrý den pane magistře. Je mi 27 let a mému příteli 20. Jsme spolu více než dva roky a je to nás obou první vztah a jsme šťastní. Nějak mě nezneklidňuje, že nemám předchozí partnerské zkušenosti, a můj přítel říká totéž. Jsme oba věřící a myslíme, že jsme se našli. Myslíte, že je rozumné, když plánujeme za rok či dva svatbu?“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Katko, otázka stojí trochu jinak. To, že jste věřící, někdy vede lidi k tomu, že spolu nemají sex. zkušenost a bojí se spolu bydlet, ne dříve než po svatbě. Právě i tyto zkušenosti jsou důležité. TAkže pokud váš cit je skutečný zkoušejte věci, které váš vztah více vyzkouší, konfrontuje a zatíží. Pokud to vydrží, tak čeho se bát? Držím palce, PR“

Irena: „Dobrý den po 6ti letém soužití a 5ti letém manželství mě opustil manžel.Našel si o 11 let mladší přítelkyni a nevěděl jak se rozhodnout.Jestli zůstat s rodinou a nebo jít za ní.Nemohla jsem se se situací sžít ,tak jsem mu sbalila věci,které si odstěhoval k přítelkyni .Trápím se a nevím jak se zachovat v případě,kdyby se chtěl vrátit. Děkuji“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Ireno, popisujete něco, s čím se setkávám stále častěji. Důležitým kritériem dalšího uvažování zda z vašeho vztahu vzešli děti. Tím se vaše rozhodování pak značně komplikuje, protože už nelze brát ohled jen na své pocity a potřeby, ale vstupuje do toho výrazný zájem dětí.Někdy odstěhování pomáhá velmi výrazně, dokonce, když to doporučujeme v rámci párové terapie, tak to nazýváme jako strukturovaná separace. Nezbytnou nutností je, aby to trvalo min. 4-6 měsíců a aby vše bylo jak po rozvodu, tzn. i včetně odděleného bydlení a nestýkání se. Nutno říci, že pak 8 z 10 chlapů se vrací do původního vztahu. TAk se obrňte trpělivostí, držím palec, PR“

student sociální práce: „Dobrý den, chtěl jsem vyjádřit potěšení, že jste v pořadu vystoupil. Jednak jako odborník k danému tématu ( což bohužel v tomto poředu není pravidlem), jednak Vaše komentáře byly takové, jaké v danou chvíli měly zaznít. ( Alespoň podle mne.) Doufám, že v dalších dílech budete ještě vystupovat.“

Mgr. Pavel Rataj: „Díky, a zdravím studenty sociální práce. Sám jsem jeden z vašich bývalých řad. Přeji hodně studijních, profesních i osobních úspěchů, PR“

Roman: „Jsem-li bez partnera toužím po partnerském soužití, když si partnerku najdu, pak mám stále tendence dobývat další děvčata s tím, že mám navíc kryté záda, když to nevyjde. Je to, prosím, řešení nějakého komplexu nebo je výraz mé neschopnosti žít v partnerském vztahu?“

Mgr. Pavel Rataj: „Drahý Romane, nedokáži vám asi odpovědět úplně, protože to bych potřeboval více informací.Obecně se takové chování považuje jako za projev např. nedůvěry, strachu z intimity, nebo jako projev nízkého sebevědomí nebo jako nějakého emočního konfliktu z minulosti, nebo jako strach z odpuštění, ale na konkrétní úrovni to může být i hlubší a specifičtější důvod. Závěrem jen připomenu, že mezi námi skutečně existuje malá skupina jedinců, kteří skutečně nejsou vhodní žít trvale ve vztahu, ale spíše pak v krátkých vztahových úsecích. TAk se mějte a přeji vám, ať se jednou dočkáte i většího výstupu než na Sněžku, čímž určitě dlouhodobější vztah může být, s pozdravem PR“

Karla: „Dobrý den, reaguji na příspěvěk Katky. I mně se stala podobná věc. Jen s rozdílem, že ruka onoho muže nezajela za pásek, ale hladila mě po pozadí..po celé akci mi přišel e-mail, že to "držení se se mnou bylo milé, přímo vzrušující"..mám si takovouto skutečnost vysvětlovat také jako flirt? Nebo něco více?“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá KArlo, dotazy vašeho typu je těžké rozklíčovat. Je jasné, že v posledních letech se šíří kolegiální flirtování. Berte v potaz především zda muž je ženatý a má děti, a co vlastně hledáte. Pokud hledáte flirt, tak se asi bát nemusíte, protože v každém flirtu je přece hravost , takže i hřejivě úsměvná forma toho, kdyby to dotyčný bral jinak než vy. Takže co vlastně hledáte vy, a ne ten dotyčný? Mějte se PR“

sedová irena@seznam.cz: „Dobrý den,je mi 46 let a jsem 16 let rozvedená.Ke svému životu mám vše,co potřebuji,jen občas mi chybí mužské pohlazení.Je ovšem téměř nemožné v těchto letech najít slušného chlapa.Kde by žena mého věku měla hledat a má vůbec nějakou šanci?Se seznamováním po netu mám špatné zkušenosti.Děkuji za odpověd.Irena“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Ireno, internet je jen jedna z možností. Sám si myslím, že často nevhodně volená. Net je spíše racionální volbou, obchází se to co je v nás živočisné a to co v nás moc dobře ví, co je dobré. Asi bych brouzdal v parcích v různých zájmových skupinách, dokonce bych se ani nebál zprostředkování přes známé, využíval bych aktivních tanců, koncertů, divadel, či humanitárních akcí. ALe vše záleží na vaší kreativitě a zájmech. Držím palce, vím, že po dlouhodobější samotě je někdy těžké překlenout tu ztuhlou slupku, PR.“

Adéla: „Dobrý den, jak moc je neobvyklé odkládání první sexuální zkušenosti až do pozdějšího věku (mezi 20 až 25 lety věku)? Jaká jsou pozitiva a negativa?“

Mgr. Pavel Rataj: „Obvykle to je spíše vyjímečné. Od přírody, výchovou a preventivními zásahy jsme spíše vedení k bezpečnému, odpovědnému experimentu. Ale osobně si nemyslím, že by to měla být nějaká nevýhoda. Pojďme si také říci, že u vás jako u ženy, je to výhodnější než u muže. Protože sex. zralost žen je až kolem 35 let(zatímco u mužů kolem 25), takže času dost... PR“

Bára B.: „Dobrý den, pane magistře, s partnerem jsme již delší dobu (4 roky) i když náš vztah je na dálku. Vídáme se o víkendem, což nám až tak nepřekáží a zvykli jsme si na to. Dost často oba máme ze vztahu pocit, že jsme jak na horské dráze. Jednou je to oboustraně úžasné a pak zase přijde menší krize, hádka a pochybujeme nad sebou navzájem. Prožívá to více vztahů nebo je to vyjímečné? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Báro, myslím, že křivky jsou ve vztazích přirozeným jevem. Někdy může být komplikací právě "vztahování na dálku", protože pak je méně času a tím se tam musí vejít více očekávání a uspokojení potřeb. Tím vzniká více tlaků, více zklamání a více napětí. Ale kolem 4-7 roku je to v každém vztahu nutností. Vztah se dostává z romantické fáze do fáze deziluzí a dochází už ke konkrétnímu vyjasňování odlišností a nových posunů a hledání novějších a zralejších kompromisů. TAková cesta je důležitá a emoce k tomu patří. Přece v tom chcete být sama sebou? Držím vám palce, PR“

jana: „dobrý den,byla jsem 10 let vdaná a teď už jsem 6 let rozvedená, vždy když někoho ve svém životě potkám,tak začnu mít šílený strach z vážného vztahu,tak to raději ukončím,ale přitom na druhou stranu hrozně toužím po lásce a partnerovi.je to jako začarovaný kruh.myslíte, že mě to někdy přejde?ještě pro vysvětlení.muž nás opustil,když mladší dceři byl rok a starší 9 let.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá JAno, rozumím tomu strachu dobře. A upřímně se nedivím, jste ve vnitřním ambivalentním konfliktu: na jedné straně touha polásce, na druhé straně strach z bolesti, zklamání či zrady. Možná už je to 6 let, ale ono je to nějak silnější než by jste potřebovala. Možná by stálo za to, to trochu pročistit a vyhnat zbytečný hnis, který v minulé jizvě stále zůstává. Zkuste přemýšlet třeba i o krátké návštěvě psychologa, mějte se PR“

Karolína T.: „Dobrý den, máme krizi v manželství. Vím o zavinění na obou stranách. manžel je mi rok nevěrný. Nyní, když se stavím na vlastní nohy a ukazuji sobě a zároveň jemu, že svůj život dokáži žít se 3 dětmi sama, se chování manžela změnilo. Věříte v možný návrat bez jeho opakovaných "přeletů"?“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá KArolíno, věřím. Dokonce vás musím moc ocenit, protože sama se začít stavět na vlastní se 3 dětmi to je pěkná dřina. TAkže klobouk dolů. Chválím vás i za jedinou strategii, která na chlapi v podobné situaci funguje. Manželství krize přináší přirozeně, někdy se manželé dostanou na vzdálené cesty, ale to neznamená, že není cesta zpět. Pokud je vůle na obou stranách je naděje o to větší, s pozdravem PR“

Markéta: „Dobrý den, moji rodiče jsou spolu přes 25let. Byli navzájem pro sebe "první láskou" ..bohužel od mého dětství mi přijde, že se nenavidí. Dříve to byli možná jen hádky jako má každý druhý, ale dnes se nesnesou. Od dětství se dívám na urážky a pohrdání co mezi sebou mají. Otec je sprostý a máma panovačná, vše musí být po jejím a snaží se organizovat život jemu, mě i sestře. Někdy si všímám, že mám podobnou povahu jako ona. Od malička se snažím ale o opak..dá se tomu nějak zabránit?..Je jisté, že budu v manželství stejná?...Je mi 21 a mám přítele pět let...děsí mě, že on je mou první láskou a přijde mi, že zůstane...jako u rodičů..bude stejná i povaha mé matky a mě? Děkuji za odpověď“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá MArkéto, situace vašich rodičů není zárukou toho, že vy budete stejná. Samozřejmě, že opakované vztahy přináší jedno důležité a to je fakt, že korigují takové chování, které je pro partnerství nepřijatelné. Pokud se se mnou partneři opakovaně rozejdou pro to, že jsem agresivní nebo panovačný či vulgární, tak si příště budu dávat pozor, protože jen hlupák opakuje chybu opakovaně.Máte ideální věk pro vlastní seberozvoj, který vám může pomoci přetrhnout rodové vzorce, takže hlavu vzhůru a aktivitou proti strachu, posílám kousek odvahy PR“

Veronika: „Dobrý den,chtěla jsem se zeptat..se svým partnerem jsme již od 14 let,dnes je nám oběma 18,párkrát jsme se rozešli a zase sešli,ale už to není jako dřív.Velkou roli zde hraje žárlivost a tak nějak už spolu ani neumíme mluvit jako dřív.prostě téměř každý den končí hádkou,ale na druhou stranu bez sebe nemůžeme být..nějak si s tím nevím rady co dál,prosím pomožte..“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Veroniko, už staří římané říkali, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš, někdy to platí i o vztazích. Pokud se k tomu přidá žárlivost, tak tam , bych trochu více zpozornil. Intenzivnější žárlivost je ve vztahu spíše žalářem a pro dlouhodobý vztah velkým trápením. Zkuste si vlastně promyslet proč, nemůžete být bez partnera. Protože máte strach ze samoty nebo že jiného nenajdete? Promyslete to, jste příliš mladá na to, aby jste zůstavá někde, kde se stáváte závislou, o tom láska být nemá!! PR“

Martina: „Dobrý den, chci se zeptat, jestli znáte nějaký recept jak najít a udržet si životní lásku, já sama hledám už dlouho a stále nemohu najít toho pravého, už nevím, co dělám špatně.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá MArtino, kdybych vám dokázal odpovědět, tak bych byl blízko pověstnému kameni mudrců. Nicméně, bych zkusil nehledat životní lásku, ale spíše v každém vztahu zkoušet tvořit a stavět tuto lásku. Je to každodenní dřina, která někdy bolí, někdy není síla a někdy čas, ale je potřeba myslet na to, že musíme zalévat své vztahy jako květiny, protože jinak uschnou. Jinak bych se asi někdy v terapii zabýval proč mi to nejde nebo proč volím partnera pro kterého je taková cesta něčím mimózním, s pozdravem PR“

Lenka: „Dobrý den, ráda bych se zeptala, co si myslíte o velkých věkových rozdílech mezi partnery a jestli může být velký problém dítě jednoho z partnerů?děkuji za odpověď“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Lenko, dítě partnera je vždy zátěží. Pokud vztah s takovým mužem chcete musíte toto dítě také přijmout, tím se vyhnete zbytečným komplikacím. Co se týká věku, tak obecně se mluví o 10 letech směrem nahoru pro starší muže, směrem dolu o 4 letech. Ale sama vidíte, že dnešní politická a bulvární scéna je plná těchto věkových omylů. Ale berte to z rezervou, sama tušíte, že věk není tím jediným a zásadním kritériim. PR“

Marie: „Dobrý den, chtěla bych se zeptat na dvě otázky a to, zda je normální, že i po letech citím nějaké citové pouto ke své první velké lásce a že kdykoliv jsem s ním, tak je mi hezky. A druhá zní, zda je rozumné se k prvním láskám vracet. V minolosti jsme to už zkusili, ale skončilo kvůlli stejným důvodům, jako před tím...byli jsme moc mladí.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Maruško, na první otázku bych odpověděl ANO, na druhou NE, není. Vaše zkušenost, ukázala proč to většinou skutečně není možné. PR“

Jana: „Dobry den! Rada bych se pane Rataji zeptala na Vas nazor, zda vztah s muzem, ktery je jeste zenaty,ale nemaji spolecnou domacnost a uz zijeme tak temer spolu,ale je otcem 1,5 leteho ditete ma sanci na dobry a plnohodnotny spolecny zivot?Dekuji“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá JAno, šance máte větší než kdyby žil ještě doma, ale opět připomínám, že dobrou vstupní podmínkou je přijetí mužova děcka "jakoby za své" a také se nedostat do konfrontační roviny k bývalé manželce. Musíte si být vědoma, že váš vztah, vždy bude mužovou minulostí spíše komplikován, takže záleží na vaší tolerantnosti, trpělivosti a respektu jeho minulosti. Rizikem je, když začnete jeho minulost a z ní vyplývající důsledky negativně hodnotit. S pozdravem PR“

Václav: „Zdravím Vás, koukám, že jste stejně starý jako já, ale přesto bych rád slyšel, co po 20 letech vztahu? Proč se lidé vlastně rozvádí, že by si už fakt neměli co říct, či některé věci se fakt nedají do nekonečna jenom tak přehlížet a pak to někdo nevydrží? díky za názor.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milý Václave, vztah je proces, vývoj, něco do čeho musíme investovat, aby jsme z něho mohli vybrat vždy kus nějakého uspokojení. Je to neutuchající rozvoj osobního potenciálu. Můj osobní názor je, že mnoho vztahů se rozvádí především proto, že si myslím, že druhý je zde pro něj, že očekávají od vztahu nemožné a nedokáží unést trochu frustrace. A nebo začneme vymýšlet obranné reakce, které vztah vedou do záhuby. Cestou ke spokojenému partnerství je osobní i partnerský vývoj. Pokud stqagnujete, tak stagnuje i váš partner a i váš vztah, po krátké stagnaci nastupuje regrese. Takže posílám trochu naděje a optimismu do dlouhé cesty za štěstím, s pozdravem PR“

Zuzka: „Dobrý den! Je mi 19let a jsem šíleně zamilovaná do 48-letého muže, který už je podruhé ženatý. Připadám si ale jako mrcha, když se snažím ho tzv. "ulovit" i přesto, že vím, že má rodinu. Jsem opravdu taková mrcha? Mám šanci i přes to, že jem i o 28 let méně?“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Zuzko, záleží na důvodech, které vás do takového vztahu ženou. Obecně bych vás spíše varoval, ale ve vaší zamilovanosti myslím, že bych nebyl první. A že vaše zamilovanost to stejně neuslyší. Spíše se připravte na cestu více frusrtací a nepříjemností. Až zamilovanost odezní především u muže, tak budete mít doma starého pardála, který bude mít jiné hodnoty, jiný životní elán, bude chtít doma více klidu a komfortu. Ale jen vy sama rozhodujete o své cestě a já vám držím palce, s pozdravem, PR“

Gábina: „Mám manžela, se kterým jsem první láska. Jsme spolu 17 let. Milujeme se, máme syna 5 let, vyhovuje mi po všech stránkách. Avšak v poslední době začínám mít chuť vyzkoušet jiného muže. Dokonce mi dva nadbíhají. Chápu, že to není dobré, ale nedokážu si pomoci. Jako bych cítila, že mít za život jen jednoho, je málo. jsem normální?“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Gábino, vydechněte si, myslím že jste zdravá ženská. Pokud vám nestačí uspokojování ve fantazii, tak se vám to trochu komplikuje. Vězte, že je dobré se hlavně emočně nezamilovat, to by byla už druhá komplikace. A pokud už ani jedno neudržíte, myslete více na ohleduplnost než na upřímnost.Váš úlet je váš problém a ne problém vašeho manžela, takže opatrně na vyzrazování vašeho tajemství. A hlavně pozor na svůj mobilní telefonem, protože 80% mužů vycítí, že se něco děje, a mobil plný milostných SMS to jen vše zbytečně vyhrotí, s pozdravem PR“

Klára: „Dobrý den, je mi 22 a dosud jsem neměla žádný vztah. Ačkoli přátelé říkají, že jsem atraktivní, vtipná a inteligentní, jeden kamarád mi řekl, že se mě muži bojí a mají pocit, "že na mě nemají"...“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Kláro, celkem by mne tedy zajímalo čím to děláte, že ty kluci se bojí? Pokud je to jen o tom, tak jim budete muset trochu pomoc. Nebojte se toho, vždyť v hravosti si to můžeme dovolit každý.Držím palec, PR“

Adéla: „Dobrý den, kde hledat hranice mezi přizpůsobením se partnerovi a zachováním si vlastní osobitosti tak, aby nedocházelo ke konfliktům (ať vnitřním nebo vnějším). Děkuji.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Adélo, děkuji za hezký dotaz. Myslím, že někdy se tato hranice musí vyjednat právě v konfliktech. Je zapotřebí odhodit snahu harmonické komunikace a do konfliktu vstoupit. V kvalitním vztahu je zapotřebí zalévat opakované vyhraňování se, a důležité je aby konec konfliktu byl konstruktivně lazen. Někdy je však potřeba přijmout fakticitu, tzn. fakt, že druhý je takový, a že to co od něj žádáme tak toho není schopen. Každý z nás máme své limity, které nemůže přesáhnout. Takže hodně odvahy a trpělivosti, PR“

Dominik19: „Dobry den pane Rataji. Prave prozivam obdobi po skonceni meho prvniho vaznejsiho vztahu a je to uz nejakou dobu a stale se u me stridaji stavy vyrovnani a uzkosti chtel bych vse vratit i kdyz vim ze ten druhy neni az tak vysnemy. Take naprosto nerozumim svemu byvalemu partnerovi a je pro me nesnesitelna predstava ze mozna muze jit dal a ja ne. Mate nejakou dobrou radu jak vse zvladnout.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milý Dominiku, mou radou bude asi nepospíchat na sebe a své pocity. Pokud vaše vztahy byly silné, tak o to více je třeba více očekávat, že budete potřebovat na vyrovnání se ze ztrátou svého partnera. TAk je to přirozené, a to nejde v procesu přijetí a následném smíření , přeskočit. Ikdyž to někdy pěkně bolí. Takže i vám držím palce, PR“

Simona: „dobrý den, mé dceři je 15 let a schází se s 25. letým mužem.co si myslíte o tak velkém věkovém rozdílu.jsem z toho dost nešťastná,ale současně je mi jasné,že není možné jí to zakázat.snažím se být spíše jako její kamarádka a zákazy nic nevyřeší.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Simono, rozumím vašim obavám, ale mám pocit, že jste zralá mamina. Zakazovat skutečně nemůžete a pozice kamarádky může být výhodná. Spíš cítím, že je to téma vašich strachů a nejistot. Co bych určitě doporučil, nechat si toho mladíka nechat představit. Aby on věděl, že vy víte a že ho znáte. To může trochu pomoci, s pozdravem PR“

Kateřina S.: „Vážený pane Rataji,rozpadá se mi po 3letech manželství(bez dětí),neseme oba vinu,u mě se ale někdo objevil a je mi s ním báječně(ten člověk není důvod rozpadu manželství).Jsem téměř stoprocentně rozhodnuta manželství ukončit,jenže manžel to nechápe,brečí,snaží se, chce to spravit,vyčítá atd.Myslíte,že by v jeho "přijmutí"situace pomohlo,kdyby věděl,že někoho mám?I když mu to strašně ublíží?“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Kateřino, zbytečně bych do současného ohně oleje nepřiléval. Alespoň pokud vaše city v minulosti byly upřímné, o čemž nepochybuji, když jste si manžela vzala. Výhodou je, že nemáte komplikací dětí, v tom jste více svobodní. Vašim úkolem je vydržet důsledky svého kroku a tím je , unést pocity, které má manžel. Vy za ně nejste odpovědná, ale pomoci je unést můžete právě, tím, když je u manžele jen přijmete, bez dalšího konání. Je to více o čase a stanovení si hranic, za co vina a odpovědna skutečně nejste.S pozdravem PR“

Markét: „Dobrý den pane magistře, mám přítele 5let. Mě je 21, jemu 22. Chodili jsme spolu na gympl a zažili pár špatných zážitků, které podle mě upevnily náš vztah. Ke špatným zážitkům například patří jeho podvod s mojí kamarádkou, náš rozchod, po té jsem mu odpustila. Přišel on, že se chce vrátit. Po gymplu, kde jsme byli spolu ve stejné třídě, jsme šel každý na jinou VŠ a začali se trochu odcizovat. On mě podvedl znova. Šlo jen o jednu noc. To jsem se dozvěděla až poté co jsem ho podvedla sama. On mi to přiznal skoro po roce, když já mu přiznala jeden podvod. Jenže jsem mu tajila další podvod, který jsem mu řekla teď po dalším půl roce. Ve všem byl alkohol a žádný cit. Děsně se za sebe stydím. Do té doby než jsem šla na VŠ byl pro mě podvod nepřípustný. A teď jsem zklamala jak jeho, tak i sebe. Odpustil mi podvody...ale neodpustil lež. I přes to vím, že mě stále šíleně miluje a já jeho taky. Vyrostli jsme spolu a jeden bez druhýho si neumíme představit život. Myslíte, že i kdyby mi přítel začal znovu věřit a vrátil se ke mě, má náš vztah budoucnost?..Já osobně si myslím, že vztah mezi námi je dost pevný i přes nevěru...Myslím, že je ještě důležité zmínit, že on je můj první i já jeho. Děkuji, za Váš názor“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Markéto, proč se za sebe stydíte? Jste mladá žena, která stále hledá svou identitu, profilujete si i to, co za co stojí. To jinak než zkušenostmi nemůžete zjistit. Tím vás však neženu do nevěr a podvodů. Zralost, pevnost identity a stabilní hodnoty se získávají v aktivním procesu hledání, a většinou po něm zůstává mnoho šrámů. To zda to váš posílilo nebo naopak dalo vztahu rozměr, který vztah už dál nepřeroste určujete pouze vy dva. Důležité je, aby se váš vztah těmito "karamboly" někam posouval, aby váš vztah vážněj, tak jako vážníte vy. Měli by jste se učit podobným situacím předcházet, rozumět tomu, proč se to děje, naučit se zacházet s podobnými impulzy pod vlivem alkoholu apod... Je však čitelné, že vztah aktivně řešíte, že zde je nějaká nejistota a ohrožení, a zároveň, že se vám zřejmě nedaří přímo komunikovat otom, že něco máte frustrovaného, nebo unést, že nějaké očekávání či potřeba ve vztahu bude vždy neuspokojena. Takže hurá do procesu, s pozdravem PR“

Marek: „Dobrý den. myslím,že s přítelkyní jsme láska na celý život. Jsme spolu přes 6let a oba jsme předtím nikoho neměli. Jenže v tom je ten problém. Jak se nejlíp vypořádat s tím,že jsme nikoho jiného neměli,a jistě chápete,že hormony pracují. Člověk pořád přemýšlí,jestli s někým jiným by to nebylo lepší. Za těch 6 let jsme si prošli vším,momentálně se nemáme ve vztahu kam posunout,pokud nepočítám dítě,jenže to by nás asi uplně sepjalo a zavřelo uplně ty "vrátka" oboum je nám 25let Co myslíte vy.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milý MArku, myslím, že si jenom trochu nevěříte, tak jako mnoho z našeho mužského pokolení. Můžete mít 10 vztahů, ale pochybnosti budete mít vždy! Ke zralosti patří, že se svými pochybnostmi umíte zacházet. Ale je to o neustálém hledání... To co mi přijde u vás alarmující, že máte pocit,že se nemáte kam posunout. Je jasné, že svatba a dítě by určitě sepjalo, ale možná to je ten zádrhel ve kterém nyní visíte. TAkže hodně zdaru při vyjasňování směru v klidných vodám velkého oceánu, s pozdravem PR“

Růžena: „Vážěný pane Rataji, co dělat s tím, že ke své největší lásce z puberty stále cítím něco velice velkého - nejsem typ, co slovíčkaří, ale upřímě - opravdu jsem žádného partnera po něm nemilovala tak, jako jeho a stále. Vím, že by nebylo dobré vstoupit do stejný řeky znova, věkem se blížím už k 30ti. On je takový větroplach - chtěla bych s ním mít alespoň dobré přátelské vztahy, i když to pro mě bude těžké, ale lepší než nic, ne? Ale jak to udělat, aby nepoznal, že k němu stále něco cítím, a abychom byly přáteli? Děkuji za radu.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Růženo, některé lásky nechávají více a hlubších stop než ty další vztahy. Víte, to vaše řešení si myslím, že je spíše cestou do pekel. Na vaše :"lepší něco, než nic", bych asi kontroloval "někdy je lepší méně než více". Myslím, že je to dávání soli do citlivé rány. Každým setkáním se budete fixovat v minulosti a vytvářet či podporovat iluzi budoucnosti. Každý strůjce svého štěstí jest. Přiznám se, že pokud vaše city nejsou opětovány, tak nemám jinou radu, než hledat svobodu v jiných vztazích. Ikdyž někdy ta fascinace nějakou personou je běh na dlouhou trať. TAk držím palce, s pozdravem PR“

Zuzana Pátková: „Děkuji za odpověď a přeji hezký zbytek dne.“

Mgr. Pavel Rataj: „Díky i vám za doraz, PR“

Sandra: „Dobrý den,ráda bych se zeptala Vás jako odborníka na vztahy:Myslíte,že je možné,aby jeden ve vztahu(manželství)začal opět cítít něco k tomu druhému?Prostě veškerý cit zmizel,pomyšlení na intimnosti s tím druhým jsou až nepříjemné?Manželé 3 roky,spolu 7 let.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá SAndro, váš dotaz není jedinečný, více s ním přichází ženy, především v partnerství, kde jde o dlouhodobou nespokojenost, přetíženost, citovou zanedbanost, opakovaně neuspořádané rozdělení kompetencí či třeba zdravotní či finanční komplikace. V každém vztahu se někdy podobné pocity mohou vyskytnout v různé intenzitě. Někdy změně může pomoci výrazná pozitivní změna partnerovo chování, jindy tomu může pomoci nějaký osobní rozvoj apod. Určitě se to nedá navodit tlakem či sliby. TAké je potřeba podotknout, že po 7 letech vztahu je většinou v prvním úpadku resp. až krizi, a její projevy jsou někdy velmi rozmanité. Otázkou zůstává, zda ve vztahu někdo kdo chce pracovat na změně. TAk držím palce, PR“

Bára: „Krásný den, chci se zeptat jaká je pravděpodonost, pokud mají dva lidé vztah, který nefunguje a dívka 24 se rozhodně zkusit po několika letech zachránit ho otěhotněním, ale odstěhuje se před oznámením partnerovi k rodičům. Muž, který má již 30 je ale podnikatel a časově dost vytížen, rád si plní sny a je takové velké dítě. Dle jelikož spolu jen žili a nebyli manželé domluví se, že syna může navštěvovat tak 2x-3x týdně s tím, že každý druhý víkend bude s tátou. Po uplynují 1,5 roku, již žena nechává syna více víkendů, jelikož to odůvodní, že musí něco zařizovat a tedy zda by ho nepohlídal. On má nějaký "vztah" a občas se setká s jinou dívkou, která je stejného věku a přitom má opačné názory než ta bývalá, ale jelikož se bojí, aby neztratil kontakt se synem, tak vztah tají a setkání minimalizuje. Jaká je pravděpodobnost že by bývalí vztah se navrátil zpět? Děkuji za odpověď.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Báro, podle toho jak situaci a nastavení vás obou popisujete, tak mám pocit velké tíže a komplikovanosti. Abych se přiznal mám osobně obavy, že se mne ptáte na něco, co nelze tak jednoduše odpovědět. Obecně bych, ale váš vztah rozdělil na rodičovství a partnerství. Mám pocit, že jako otec se chová resp. se snaží chovat jako motivovaný a odpovědný, trochu jiný pocit mám z roviny partnerství. Každopádně je to alespoň skvělé pro vaše dítě. Protože ten dostal při narození do života 2 rodiče a je prima, když tomu tak zůstane ikdyž si nerozumíte nebo spolu nejste v partnerství. Myslím, že jeho otcovství by nemělo být podmiňováno jeho vztahem k vám, aspoň by si pak nemusel vymýšlet.Osobně si myslím, že cesta zpět bude komplikovaná, spíše bych to viděl pesimisticky, ale jak se říká"cesty páně jsou někdy nevyzpytatelné", s pozdravem PR“

Robert: „Ve chvíli kdy cítím, že vztah mě přestává naplňovat, ale obtěžovat nedokážu z něj odejít a raději volím cestu znechucení sebesama vůči partnerovi až do té míry, kdy druhá strana zvolí rozejití. Problém je, že mne to potom mrzí, jak to dopadlo. Je možno říci, co je důvodem, popř. jak lze charakterizovat takovéto ne zrovna rozumné chování?“

Mgr. Pavel Rataj: „Milý Roberte, důvodů může být mnoho. Čitelné jsou vnitřní konfliktní ambivalence i nezralost v pojmenování a unesení svých potřeb, očekávání či pocitů. Nebál bych se ve vašem případě na tom trochu zapracovat na své osobní cestě, pomůže vám to se ve vztazích více uvolnit a osvobodit se od chování, které má spíše sebedestruktivní charakter. Držím palce,PR“

Katka: „Dobrý den, shlédla jsem teď díl zaměřený na lásky v -nácti a mám dotaz. Je mi už 26let, ale ve 14ti letech se mi líbil jeden kluk, o 5let starší, o rok později jsme spolu chodili - ale né stylem, že bychom si řekli, že spolu chodíme, ale spíš jme měli vztah postavený na přátelství a poznávaní sebe navzájem a náš vztah byl velice hluboký. asi po 3letech skončil definitivně a i když jsme se párkrát viděli a vzájemné city u obou neutichly, chodili jsme už každý s dalšími jinými partnery. Nechci mluvit za "něho", ale další dva partneři ze mě vycítili, že toho kluka stále miluji. Až ve třetím vztahu jsem se od toho pocitu jakoby odprostila, ale myselala jsem na něj stále - a né tak jako na kluka kterého chci mermomoci zpět, ale jako na osobu, která je kousek mě a nechci ji ztratit.. Teď na jaře jsme se párkrát viděli, náklonost je oboustranná, ale já se bojím, že by to dopadlo znovu jako tenkrát, i když už za těch mnoho let jsme více dospělejší.. On je taky typ, který s holkou chodí "podle počasí" - někdy se mu chce, jindy zas chce být sám.. Poraďte mi prosím, zda má smysl s ním znovu mít vztah a co si o tom celém myslíte, děkuji.“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá KAtko, jak již jsem psal ve výše zmíněném dotazu, tak podobné neukončené lásky nejsou ojedinělé. Osobně si myslím, že jít opět do vztahu sním může mít cenu především z důvodu, že si ho trochu zreálníte a tak se stane, že při dalším rozchodu s ním už to pustíte více a osvobodíte se. Jistě jsou tam i jiné vrstvy, které vás přiu sobě drží a tomu bych se já osobně snažil porozumět. Někdy je potřeba to hledat za pomoci různých pomocníků (např. rodinné konstelace, regrese nebo psychoterapie u psychologa). TAk vám držím palce, protože pokud máte ráda sebe, tak do toho stojí investovat, džím palce PR“

katka: „dobry den chtela bych se zeptat na vas nazor k me situaci.. moje prvni laska probehla tak ze jsem se do nekoho zamilovala a byla to tajina laska ovsem sled situaci udelal sve a ten clovek se to pak dozvedel moje city vsak neopetoval ale i presto jsem se nedokazala zbavit lasky k nemu.. snazila jsem se udrzovat alespon pratelsky vztah ale vzdy se neco pokazilo tedy spis ja ze po nejakem case jsem zase uderila hrebicek na hlavicku a dala najevo ze ty city vuci tomu cloveku tam porad jsou bylo to opet bez odezvy a parkrat se to opakovalo protoze jsem si nedokazala predstavit bez toho cloveka byt a za urcity cas mi proste kamaradstvi nestacilo.. ted uz se s tim clovekem nevidam.. konecne jsem udelala ten krok kteremu jsem se snazila celou dobu vyhnout a prerusila kontakt.. problem je ten ze nedokazu k nekomu jinemu citove prilnout.. maximalne se obcas s nekym vyspim ale nic necitim.. co si o tom prosim vas myslite a co byste mi poradil??“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá KAtko, mám pocit, že jste uvízla ve svém vnitřním světě přání, tužeb a fantazií. TA fixace vás drží v tom, aby jste se uvolnila jiným směrem resp. směrem k novým partnerům. Mám pocit, že by možná pomohlo se tomu také více pověnovat, že ve vašem případě rychlé rady fungovat nebudou. Osobně cítím, že již jste vyzkoušela mnohé, ale na vědomé úrovni to ovlivnit nejde, takže je potřeba jít hlouběji, pusťte se do toho, držím vám palce, PR“

Věra: „Dobrý den, jsem vdaná 40 let a manželství prošlo mnoha krizemi.teď jsme oba v důchodu.Trápí mě posledních několik let velké odcizení,nezájem ze strany manžela o kontakt.Nemyslím jen sex.Můj muž si našel nové hobby,píše zamilované sms bývalým i současným "kamarádkám".Jednu omylem poslal mě.Od té doby je náš vztah na bodu mrazu.Nemyslím,že s nimi má intimní poměr,ale ponižuje mě to.Snažila jsem se stále náš vztah vylepšovat,ale z jeho strany už tam není žádný cit.Jen mě ponižuje,že už nejsem tak krásná ,jako ve 20 letech.Bojím se,kdyby přišla nemoc,která v našem věku není nijak neobvyklá,že bych jeho chování nemohla tolerovat vůbec.Někdy se mi chce utéci,na ty poslední léta života mít klid.Děkuji za radu“

Mgr. Pavel Rataj: „Milá Věro, nejdříve ocenění za výdrž a neustálou aktivitu pro vztah. To, že manžel má nyní takový nový koníček, bych nebral tolik osobně. Jednak to může být projev větší potřeby po uznání a obdivu, tak jako mnoho můžů, kteří odejdou do důchodů. Pojďme si říci, že za tím není tolik reálného ohrožení pro váš vztah, jak se to zdá na první pohled. To, že vás to ponižuje je pochopitelné a na emoční úrovni cítím s vámi, na racionální si myslím, že to berete příliš osobně. A tak směřuje můj dotaz na vás. Proč se tolik ve svém věku upínáte na vztah, i k vašemu věku je důležité pracovat na osobní svobodě, a přehodnocovat očekávání vztahová. A právě myslím, že to je cesta, jak začít více tolerovat to co trápí, ale nelze ovlivnit. Cestou by mělo být hledat více zdrojů samostatné činnosti a zdrojů uspokojení. TAké by mělo určitě význam, být nějaký díl dnes bez sebe, ale určitě i bez výčitek. TAk pevné nervy a hodně klidu, s pozdravem PR.“

Alice: „Moc Vám Ď., pane magistře! Přičaroval jste mi nyní úsměv na tvář, naději a radost. A zajisté máte smysl pro humor. Na Vaše napsané rady si vzpomenu, až se s dotyčným setkám. Ještě jednou - DĚKUJI!“

Mgr. Pavel Rataj: „Alice díky Vám i všem dnes zůčastněným na chatu. Při tomto rozloučení připomínám, že poud by někdo chtěl více konzultovat nějaké vztahové témata, tak zde je k dispozici kontakt na naše pracoviště: Poradna pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy, Mánesova 53, Praha 2 tel.: 222222269, nebo 731063195 nebo pavel.rataj@csspraha.cz. Děkuji Mgr. Pavel Rataj“